Ještě když jsem pracovala na recepci tehdy 3 hvězdičkového
hotelu, stala se mi taková příhoda. S odstupem času si dovolím říct vtipná, i když zprvu mi to tak moc
nepřipadalo. A hlavně mému (dnes už) manželovi, to nepřišlo humorné vůbec!
Tehdy k nám nastoupil nový hotelový masér. Představil
se a většině personálu rozdal poukázku na 30 minut masáží zdarma. Dobrý
marketingový tah, říkala jsem si. A protože jsem v té době - pod tíhou
firemních okovů, které se příčily mému vnitřnímu já, a také kvůli nočním směnám
- trpívala často silnými bolestmi hlavy, rozhodla jsem během jedné obzvlášť
silné migrény poukaz využít. Samotná masáž krku i krční páteře proběhla
standardně. Seděla jsem na židli, masér se soustředil na určité body, bohužel
se však nepříjemné tepání v hlavě spíše zvětšovalo, než aby přicházelo
uvolnění. Na obranu maséra, který se opravdu snažil, musím vysvětlit, že masáží
ztuhlého krku lze zastavit začínající migrénu, rozjeté by mohla ale přitížit –
což se taky stalo. Doma mě bolest totiž ochromila úplně. K hlavě se
přidala záda a já měla pocit, že asi umírám.
„Je to v pořádku?“ poslala jsem masérovi vyděšenou
smsku.
„Lehni si, přikryj se dekou, ať si v teple a relaxuj,“
došla vzápětí odpověď, „bolest by měla pominout.“
Svalila jsem se tedy na pohovku, mobil nechala ležet na
stole, manžel mě zabublal pod deku a já tiše trpěla, modlíc se, aby mi bylo
brzy zase hej.
PÍP PÍP, ozvalo se najednou.
„Peti, prosím tě, někdo mi píše, přečti mi to,“ hekla jsem
bezelstně na manžela, který se už natahoval pro můj mobil.
„Na migrénu pomáhá orgasmus,“ četl nahlas, div se u toho
nezakuckal, „počkej, až budeš doma sama, udělej si dobře a ať je to veliký! Uvidíš, že se ti
uleví...“ dočetl lehce přiškrceným hlasem. To už jsem seděla, bolest nebolest a
vyjeveně na něj hleděla.
„CO TO PROBOHA JE?“ zahřměl, až mi srdce poskočilo. „Kdo to
je ten MA-SÉR?“ slabikoval a brejlil střídavě
na mobil displeje a zpátky na mě.
Abych to zkrátila, věřte, že se mi to vysvětlovalo hodně
blbě. Masér je hotelový masér, který však vyjma normálních masáží provozuje i
tantrické, tudíž o sexualitě hovoří zcela přirozeně a beze studu. To je však
pro mnohé, včetně mě, trochu zarážející. Pro mého manžela dokonce šokující…
(Ha, ha – teď už se tomu směji!)
Později na hotelu jsem maséra poprosila, že ať už jsou jeho
záměry sebelepší, aby mi podobné věci raději už nepsal. Snažil se mi vysvětlit,
že by sexualita neměla být tabu, a že sebeláska je velmi důležitá (a snad měl i
pravdu), přesto jsem v tomhle stála za svým manželem. Měly by se dodržovat
určité hranice a zachovávat lidské soukromí. S povděkem mohu říct, že
masér mé přání respektoval a i přesto, že se naše názory na určité věci rozcházely,
měli jsme se ve vzájemné úctě a já ho jako skvělého maséra doporučovala všem
hotelovým hostům.
A zrovna dneska jsem si na něj znovu vzpomněla. Dostala se mi
totiž do rukou úžasná kniha. Jmenuje se 17
tváří ženy a napsala ji Alice Kirš. Mimochodem v rámci jakési akce byla
zadarmo, respektive jen za poštovné. Možná
nebude stát za nic, plná reklam a tak, strachovala jsem se při jejím
objednání, ale opak je pravdou. Odpoledne jsem ji zvědavě otevřela, abych se
začetla do prvních řádků a odtrhla se od ní až skoro v půlce. Ani jsem si
nevšimla, že se mezitím setmělo. Je totiž čtivá, zajímavá, díky příběhům ze
života samotné Alice působí tak nějak lidsky, jako by psaná přímo pro mě, plna
pozitivní energie a inspirací do života!
Hned její druhá kapitola pojednává o sebelásce. Ajaj, zase ta SEBELÁSKA, proletělo mi hlavou. S trochou
sebezapření jsem však četla dál. A zjistila jsem, že ona sebeláska vlastně
není podmíněna žádnými orgasmy, ani sexualitou, jak se mi v hlavě spojovalo
s tehdejším zážitkem. Není totiž podmíněná ničím.
Podle Alice Kirš je sebeláska něco, co je s námi od narození, co je s námi pořád. Když se s ní
spojíme, dává nám vědomí, že jsme milovány a milováníhodné, a také poznání
toho, kdo skutečně jsme. Alice ve své knize dále popisuje, že opakem
sebelásky je image. Obraz sebe sama, který si vytváříme skrze
příběhy našeho života, naše zkušenosti a zážitky. Ten se často pojí se
strachem, zda jsme dost dobré, zda nás mají druzí rádi a jak vypadáme. Image
soudí a hodnotí, nálepkuje a škatulkuje. A právě sebeláska a image jsou v neustálém
rozporu. Alice radí, abychom se na sebe podívali do zrcadla – budeme se na sebe
dívat očima lásky nebo očima soudce? Uvidíme krásu nebo nedostatky? Většina
lidí má sklony sama sebe kritizovat. Alice ve své knize radí, abychom se
obrátili k sebelásce, která je konfrontující
a chce po nás upřímnost, autenticitu. Chce, abychom byly své. Je
přesvědčená, že díky sebelásce začnete milovat i své nedostatky a díky tomu,
vás bude o to více milovat i vaše okolí. Sebeláska
do vašeho života přinese krásu, harmonii, spokojenost i štěstí… (Více na zenyzenam.cz.)
A přesně s touto definicí sebelásky se ztotožňuji i já. Týká se nejen žen, ale i mužů a jednoduše řečeno znamená: mít rád sám sebe v dobrém i zlém. Když budeme brát sebe takoví, jací jsme, nebudeme si lámat hlavu s předsudky ostatních, sami nebudeme soudit, budeme vyrovnanější a šťastnější. A o to přeci jde. Zkuste to...
P.S. A ať je to veliký ;)
P.S. A ať je to veliký ;)
Love yourself!
♡
♡
