Sebeláska z pohledu Alice Kirš

Ještě když jsem pracovala na recepci tehdy 3 hvězdičkového hotelu, stala se mi taková příhoda. S odstupem času si dovolím říct vtipná, i když zprvu mi to tak moc nepřipadalo. A hlavně mému (dnes už) manželovi, to nepřišlo humorné vůbec!

Tehdy k nám nastoupil nový hotelový masér. Představil se a většině personálu rozdal poukázku na 30 minut masáží zdarma. Dobrý marketingový tah, říkala jsem si. A protože jsem v té době - pod tíhou firemních okovů, které se příčily mému vnitřnímu já, a také kvůli nočním směnám - trpívala často silnými bolestmi hlavy, rozhodla jsem během jedné obzvlášť silné migrény poukaz využít. Samotná masáž krku i krční páteře proběhla standardně. Seděla jsem na židli, masér se soustředil na určité body, bohužel se však nepříjemné tepání v hlavě spíše zvětšovalo, než aby přicházelo uvolnění. Na obranu maséra, který se opravdu snažil, musím vysvětlit, že masáží ztuhlého krku lze zastavit začínající migrénu, rozjeté by mohla ale přitížit – což se taky stalo. Doma mě bolest totiž ochromila úplně. K hlavě se přidala záda a já měla pocit, že asi umírám.

„Je to v pořádku?“ poslala jsem masérovi vyděšenou smsku.

„Lehni si, přikryj se dekou, ať si v teple a relaxuj,“ došla vzápětí odpověď, „bolest by měla pominout.“

Svalila jsem se tedy na pohovku, mobil nechala ležet na stole, manžel mě zabublal pod deku a já tiše trpěla, modlíc se, aby mi bylo brzy zase hej.

PÍP PÍP, ozvalo se najednou.

„Peti, prosím tě, někdo mi píše, přečti mi to,“ hekla jsem bezelstně na manžela, který se už natahoval pro můj mobil.

„Na migrénu pomáhá orgasmus,“ četl nahlas, div se u toho nezakuckal, „počkej, až budeš doma sama, udělej si dobře a ať je to veliký! Uvidíš, že se ti uleví...“ dočetl lehce přiškrceným hlasem. To už jsem seděla, bolest nebolest a vyjeveně na něj hleděla.

„CO TO PROBOHA JE?“ zahřměl, až mi srdce poskočilo. „Kdo to je ten MA-SÉR?“ slabikoval a brejlil střídavě na mobil displeje a zpátky na mě.

Abych to zkrátila, věřte, že se mi to vysvětlovalo hodně blbě. Masér je hotelový masér, který však vyjma normálních masáží provozuje i tantrické, tudíž o sexualitě hovoří zcela přirozeně a beze studu. To je však pro mnohé, včetně mě, trochu zarážející. Pro mého manžela dokonce šokující… (Ha, ha – teď už se tomu směji!)

Později na hotelu jsem maséra poprosila, že ať už jsou jeho záměry sebelepší, aby mi podobné věci raději už nepsal. Snažil se mi vysvětlit, že by sexualita neměla být tabu, a že sebeláska je velmi důležitá (a snad měl i pravdu), přesto jsem v tomhle stála za svým manželem. Měly by se dodržovat určité hranice a zachovávat lidské soukromí. S povděkem mohu říct, že masér mé přání respektoval a i přesto, že se naše názory na určité věci rozcházely, měli jsme se ve vzájemné úctě a já ho jako skvělého maséra doporučovala všem hotelovým hostům.

A zrovna dneska jsem si na něj znovu vzpomněla. Dostala se mi totiž do rukou úžasná kniha. Jmenuje se 17 tváří ženy a napsala ji Alice Kirš. Mimochodem v rámci jakési akce byla zadarmo, respektive jen za poštovné. Možná nebude stát za nic, plná reklam a tak, strachovala jsem se při jejím objednání, ale opak je pravdou. Odpoledne jsem ji zvědavě otevřela, abych se začetla do prvních řádků a odtrhla se od ní až skoro v půlce. Ani jsem si nevšimla, že se mezitím setmělo. Je totiž čtivá, zajímavá, díky příběhům ze života samotné Alice působí tak nějak lidsky, jako by psaná přímo pro mě, plna pozitivní energie a inspirací do života!

Hned její druhá kapitola pojednává o sebelásce. Ajaj, zase ta SEBELÁSKA, proletělo mi hlavou. S trochou sebezapření jsem však četla dál. A zjistila jsem, že ona sebeláska vlastně není podmíněna žádnými orgasmy, ani sexualitou, jak se mi v hlavě spojovalo s tehdejším zážitkem. Není totiž podmíněná ničím.

Podle Alice Kirš je sebeláska něco, co je s námi od narození, co je s námi pořád. Když se s ní spojíme, dává nám vědomí, že jsme milovány a milováníhodné, a také poznání toho, kdo skutečně jsme. Alice ve své knize dále popisuje, že opakem sebelásky je image. Obraz sebe sama, který si vytváříme skrze příběhy našeho života, naše zkušenosti a zážitky. Ten se často pojí se strachem, zda jsme dost dobré, zda nás mají druzí rádi a jak vypadáme. Image soudí a hodnotí, nálepkuje a škatulkuje. A právě sebeláska a image jsou v neustálém rozporu. Alice radí, abychom se na sebe podívali do zrcadla – budeme se na sebe dívat očima lásky nebo očima soudce? Uvidíme krásu nebo nedostatky? Většina lidí má sklony sama sebe kritizovat. Alice ve své knize radí, abychom se obrátili k sebelásce, která je konfrontující a chce po nás upřímnost, autenticitu. Chce, abychom byly své. Je přesvědčená, že díky sebelásce začnete milovat i své nedostatky a díky tomu, vás bude o to více milovat i vaše okolí. Sebeláska do vašeho života přinese krásu, harmonii, spokojenost i štěstí… (Více na zenyzenam.cz.)

A přesně s touto definicí sebelásky se ztotožňuji i já. Týká se nejen žen, ale i mužů a jednoduše řečeno znamená: mít rád sám sebe v dobrém i zlém. Když budeme brát sebe takoví, jací jsme, nebudeme si lámat hlavu s předsudky ostatních, sami nebudeme soudit, budeme vyrovnanější a šťastnější. A o to přeci jde. Zkuste to...

P.S. A ať je to veliký ;)

Love yourself! 
♡