22. 11. 2016

Všechno nebo nic...

Ano vím, od posledního uveřejněného článku už pár pátků uteklo. To ale neznamená, že jsem na svůj blog nemyslela. A že jsem nemyslela na vás... Vlastně by nebylo dne, kdy jsem se neponoukala, abych tam přidala příspěvek, ať vám není smutno ;) Ať mi není smutno, protože jsem toho měla na srdci docela dost. 


Jenže - víte, co znamená 'spisovatelský blok'? No, tak přesně ten jsem měla. Někdy se objeví, potvůrka. Většinou v momentě, kdy jsem 'povinna' něco napsat. Když vím, že jsem to slíbila, že je to závazné, že prostě musím.

A v tu chvíli jako by se spikl celý vesmír a nejen, že mám najednou milion věcí na práci, ale když už si ten čas udělám, nějak mi to nejde psát... od srdce, víte? Sice píšu, ale není to ono... no a potom nastupuje pocit 'degenerace z povolání', což umělci mívají hodně často. (Muzikanti, spisovatelé i malíři mi jistě dají za pravdu.) V tu chvíli si prostě řeknu: "Tohle přeci nemůžu uveřejnit. Není to podle mých představ... není to dokonalé... to raději nic, než toto." A tak uběhne týden, dva, skoro měsíc a na mém blogu není žadný pohyb. A mně je to líto, protože hlavu mám plnou nápadů, co říct světu, ale bylo by přeci nefér, kdybych jim začala dávat reálnou podobu, když jsem ještě pořád nedopsala to, co jsem slíbila... 

Jeden známý copywriter, businessman a master ve svém oboru mi poradil, abych nepsala tak všeobecně, ale zaměřila se spíše na jedno téma. Na něco komerčního, co by lidi zajímalo. A tak jsem přemýšlela. Nejpopulárnější blogy jsou o módě a o jídle. Věřte nebo ne, ale blogeři tohoto zaměření nepotřebují ani moc spisovatelského umu. Většinou si vystačí s pár větami, které navíc nezřídka obsahují hrubky. Vše zakládají na kvalitních fotografiích, jež lahodí oku i srdci. A taky na pravidelnosti příspěvků, což je mnohem snazší uskutečnit, když kolikrát stačí jen strohý recept, příp. pár duchaplných slov o tom, co se právě nosí. Tím nechci říct, že je to špatně. Taky si to někdy touhle cestou ulehčuji. Smysl mého blogu je však v psaní. A smysluplný článek už zabere trošku víc času. Dřív jsem vyprávěla o životě, o tom, co jsem zažila, co mě potkalo. A bavilo to mě i vás. Pak jsem ale začala špekulovat a chtěla být mozná i o něco důležitější, než jsem (což se nevyplácí) a chtěla svůj blog (jak mi bylo v dobré víře porazeno) zaškatulkovat jen do jedné z věcí, co mi je blízká. Ale nejde to. Jsem blíženec a zbožňuji toho spoustu. Nedokážu se zaměřit jen na jedno.  Moc mě to svazuje a já potřebuji a chci být spontánní. To jsem já. Miluji život a ten je barevný, skládající se z mnoha maličkostí. A o těch všech chci psát...  

Děkuji všem, kteří se na můj blog pravidelně vracíte... Vy, spolu s tímto blogem, jste moje srdeční záležitost ♡

All or nothing

Žij svůj sen...
Není to tak těžké, jak se může zdát.
Je to buď všechno nebo nic...

Odkaz na ústřední píseň z filmu Nežádej svůj poslední tanec - All or nothing od Atheny Cage: https://youtu.be/hKyXISWekHU