27. 10. 2016

F L O R I D A T R I P - Miami Beach

1. den - let

Je neděle a dneska po půlnoci vyrážíme na náš tolik očekávaný trip po Floridě. Nebo bych měla říct v pondělí o půl jedné ráno? Letadlo nám letí v šest třicet z Vídně a při cestě do USA se skrz důkladnější kontroly doporučuje být na letišti tři hodiny předem. Jedeme s přáteli, kteří se pro nás mají stavit.
Celý den mám cestovní horečku a ten večer už spát nejdu. Jak je mým zvykem, deset minut po dvanácté šíleně lítám po bytě, zmateně hážu do kufru první poslední, ale ve stanovený čas jsem ready. Naši přátelé však nikde. No, samozřejmě, že zaspali. (A kdybychom jim nezavolali kde jsou, asi by spokojeně spali do dnes!) Po cestě nás sice zvěčňuje asi pět bezpečnostních kamer, ale naštěstí stíháme!

Let trvá hodinu a půl z Vídně do Düsseldorfu, kde přestupujeme a pokračujeme deset hodin do Miami.

Tip, jak v letadle získat místa u okna
Doma jsme se při online check-inu snažili rezervovat místa u okna a třebaže jsme hlídali čas, abychom se do systému dostali jako jedni z prvních, k oknu nás to již nepustilo. V letadle však několik sedadel u oken pořád volných bylo! A tak se slovy - kdo se ptá, moc se dozví - v momentě, kdy se dveře letadla zavírají, si na ta místa drze sedáme. Co se může stát? Maximálně nás přesunou zpátky. To se však nestalo a my si tak užíváme nejen let u okna, ale i s větším prostorem na nohy, za který bychom si normálně museli příplatit...


Tak, jako vždy při delší vzdálenosti letadlem, si během letu labužnicky dopřávám tomato juice se špetkou soli a pepře. Je to taková moje tradice. Stihnu shlédnout tři arabské filmy s anglickýma titulkama z kinematografie nabízené v letadle, pochutnám si na výtečném jídle, párkrát se projdu uličkou mezi sedadly, aby mi neotékaly nohy a cesta uteče docela rychle.


Pozor na americká opatření
Pro vstup do Ameriky nestačí jen vyřízené vízum, v našem případě ESTA, ale na letišti musíte projít imigračním pohovorem. Kufr by měl mít speciální zámek, aby ho nezničili, když budou dělat namátkovou kontrolu bez vaší přítomnosti. Do USA je totiž zákaz převozu masa, většího množství alkoholu a i jiných surovin. Taky veškerá elektronika by na vyzvání měla jít zapnout, aby do ní bylo možné nahlédnout. A tak jsme si kvůli tabletům a mobilům koupili externí nabíječky, kufr místo zámku zabezpečili obyčejnou umělohmotnou svorkou a k pohovoru si připravili odpovědi na všechny možné otázky, které by nám mohli pokládat. Měli jsme z toho všeho trochu vítr. Skutečnost je však taková, že se nás ptají: proč chceme do USA (holiday), na jak dlouho (few days) a to je vše. Dostáváme razítko, přejí nám great time in Florida a my oficiálně vstupujeme na americké území. Jupí!

2 - 4. den - Miami Beach

Naše dobrodužství začíná v Miami, kde jsme si s Peťou zaplatili na dvě noci nocleh a rozhodli se užít si místní pláž. Tu nejznámější na světě - Miami beach. V České republice je devět večer, tady jsou tři hodiny odpoledne, tedy šestihodinový rozdíl. Od chvíle, kdy jsem předchozí den vstala, uběhlo již 38 hodin a byť se mi v letadle podařilo asi na dvě hoďky zdřímnout, cítím se unaveně. Abychom se však aklimatizovali na zdejší časové pásmo, je třeba vydržet do večera. (To je jedno, že se nám začíná točit hlava a vidíme dvojmo. Pokud nechceme zbytek pobytu prospat, teď vydržet prostě musíme!) A tak se po ubytování v hotelu, který je mimochodem úžasný, (leží přímo v srdci Miami beach, dvě minuty od pláže, čtyřhvězda s bazénem a střešní terasou), jdeme podívat na oceán.


Pohled, který se nám naskýtá, je prostě uchvancacující. Dlouhatánská pláž s jemným pískem plná lehátek a turistů, s věžemi pobřežní hlídky, jehož jednu stranu lemuje nekonečná masa vody a druhou vysoké hotely a mrakodrapy. Přesně jako z televize.

Každou čtvrt hodinu prolétává nad pobřežím vrtulník a hlídá přítomnost žraloků
Ráno na pláži narazíte na traktor - shrabuje vyplavené chaluhy a udržuje tak písek stále krásně čistý
Na večer se jdeme projít po hotelové promenádě. Obdivujeme architektonické umění některých hotelů, luxusní auta (sedí v některém z nich nějáká celebrita?) a jejich kouzelné poznávací značky. Dáváme si místní specialitu - kubánský sandwich: teplé pečivo s vepřovou pečení, šunkou, sýrem a nakládanou zeleninou. Mňam!
Art Deco Styl
Floridě se přezdívá sluneční stát.
Vracíme se na hotel, kde si v rámci happy hour (některé hotely nabízí tzv. šťastné hodinky, ve kterých podávají alkohol zdarma) objednáváme drinky a po jejich vypití totálně vyčerpaní jednoduše odpadáváme do postele.

Když nám barmanka ty drinky nalévala, nestačili jsme se divit. Vodka byla téměř po okraj a do ní crcla kapku džusu. To nešlo pít!

"Prosím vás, můžete nám tam toho alkoholu dát míň," prosím jí, "víte, u nás se to dělá naopak. Jakože trochu alkoholu a spousta džusu," vysvětluji a ona se překvapeně ptá: "Proboha, odkud jste?"


Na Floridu má velký vliv přes oceán sousedící Kuba. A speciálně v Miami je tento vliv nejznatelnější. Mísí se tu různé národnosti (černí, bílí, mexikáni, kubánci aj.), latinskoamerické rytmy doplňuje černý hip hop (hudba vyhrává odevšad), nejrozšířenějším jazykem je vedle angličtiny španělština, najdete tu ručně balené doutníky a taky sladké kubánské kafe s horkým mlékem, které jsem si přímo zamilovala.


Snídáme na pláži, kde už i v tak brzkých hodinách slunko přímo žhne. Obdivuji všechny, co ve sportovním a se sluchátky v uších probíhají kolem, pot jim teče po čele a ještě se na nás usmívají. Mam pocit, že v Miami se pořád všichni usmívají, jsou velmi přátelští a ochotní. A tak se smějeme taky! Přesouváme se k bazénu a na střechu hotelu, odkud je nezapomenutelný výhled. Sluníme se, koupeme a celý den se nese v miamské pohodě.

Odpoledne jdeme do místní vyhlášené taverny. Večeře nás vyjde sice trochu dráž (k cenám v jídelním lístku je třeba přičíst 14% daň a taky poplatek za služby - za hlavní chod a pití pro dva počítejte cca 45-50$), ale kde jinde si máme dát pravej americkej hamburger, než v Americe?


V USA jsou všechny ceny uváděny bez daně. A ke konečným cenám v restauracích se často ještě připočítává 15-18% poplatek z ceny za služby, což je chápáno jako dýško. Šokující jsou také přechody z venku do vnitřku. Floriďané si život bez klimatizace neumějí představit a řádně ji využívají - rozumějte cca 16, maximálně 18°C. Není tedy vyjímkou, že se procházíte venku v plavkách, šortkách, tílku, je vám báječně a přitom za oknem restaurace či výlohou obchodňáků vidíte lidi ve svetrech a mikinách... :)


Jen škoda, že tu dny utíkají tak rychle. Než se nadějeme, je už zase večer, my sedíme na střeše hotelu a sledujeme stmívání nad Miami. Popíjíme drinky a přejeme si, aby se čas zastavil a my zůstali v této chvíli. Jen my dva, spolu, tady a teď.


Žádné komentáře :

Okomentovat