20. 5. 2016

Něco málo o indickém jídle

Občas pořádám indické večery. Obléknu si sárí, pustím indickou muziku, někdy zapálím i vonnou tyčinku (ať si užijí i sousedi) a pro své přátele vařím pálivé karíčapátí plackami a voňavou basmati rýží. Neboť se vždycky všechno sní do poslední kapky a zrníčka, usuzuji, že už mi to vaření po indicku celkem jde. Přeci jen mi dělaly učitelky mé orientální kamarádky ze Skotska, kde jsem se s indickou kuchyní setkala poprvé.


A od té doby jsem se jí (pro smůlu všech nacházejících se v mé blízkosti) stala tak trochu posedlá.

"Jak to mám jako jíst?" divil se přítel, když jsem mu poprvé prezentovala tohle jídlo tak, jak se patří - bez příboru. 

"Přece rukama. Mnohem víc si tak užiješ pravou chuť jídla," vysvětlovala jsem zapáleně.

"?!"

"To si takhle vezmeš tuhle placku, nabereš jí rýži s masem a strčíš do pusy," předváděla jsem mu to názorně a přehnaně si přitom olizovala téměř celou ruku. 

Přítel mě chvíli soustředěně pozoroval a pak se s vážnou tváří zeptal: "Doufám, že sis je po záchodě aspoň pořádně umyla..." Nakonec si šel pro lžíci.


Je pravda, že ne každý se pro indickou kuchyni nadchne jako já. Když jsem ji poprvé uvařila tchýni, bylo to zároveň naposledy, kdy u nás jedla. A že od té doby už pár let uběhlo! (Ne abyste to vzali jako super tip, jak se zbavit tchýně!) Ani můj taťka neprojevuje přehnané nadšení, když dojde na návštěvu a já mu radostně oznamuji, že máme "indii".

"Už zase?" slyším ho z chodby. "Ivuško, já už bohužel jedl, takže mi nedávej," snaží se tvářit zkroušeně, moc se mu to ale nedaří.

Na druhou stranu, aby to nevypadalo, že vařím hrozně, spousta mých přátel tohle jídlo zbožňuje a na indické večery se těší. Řekla bych totiž, že s indickou kuchyní je to jako s operou. Buď ji milujete, nebo ji nemůžete vystát. Nejdůležitější je pochopitelně první dojem. Chápu, že když má někdo problém s tímto národem všeobecně, cestu přes kuchyň si k němu najde těžko.

Ano, tento hrdý národ se vyznačuje mnoha zvláštnostmi. Jí rukama a mlaskají. Na hony zapáchají karí kořením. Jsou hlasití, pořád veselí a rádi tančí. (Ano, přiznejme si to, málo který z bolywoodských filmů je koukatelný.)  Do jednoho pokrmu dávají snad tisíc různých ingrediencí. Navíc vám u většiny jejich jídel tečou slzy. 

Přesto – indická kuchyně je zážitek. (A to hned dvojí, že?! Ne, teď vážně...) Je rozmanitá, aromatická a plná protikladů, stejně jako země, ze které pochází. Tradiční plodiny se liší podle podnebí a typů krajiny, které jsou rozdílné oblast od oblasti. Vždyť Indie je rozlehlá přes 3 miliony čtverečních kilometrů! Svou roli hrají i náboženství. Hinduismus zakazuje pojídání hovězího, neboť krávu považuje za posvátné zvíře. Muslimové zase nejí vepřové, zakazuje to Korán. Zajímavé je, že donedávna žádné indické kuchařky údajně neexistovaly. Recepty se předávaly z generace na generaci, což ponechávalo prostor pro vlastní fantazii. Z toho důvodu vám deset různých indických rodin uvaří deset stejných jídel různé chuti. Každý kuchař má totiž svůj styl a své oblíbené koření, které upřednostňuje.

Doporučuji podívat se na krásný film Láska na kari.

Při kombinaci jídel je dobré dodržovat zásadní pravidlo hlavního chodu – pokud je ten pikantní, hodí se k němu jemnější příloha, často v kombinaci rýže a placky (nadýchaný naan, máslové chapatí). K sušším jídlům, kam řadíme např. rýžové pokrmy (biryani, pulao), jsou vhodné raity (tzv. jogurtové zálivky), nakládaná zelenina či zeleninové karí. Chody se nepodávají postupně, ale naservírují se na stůl všechny naráz. Strávník si dle chuti nabírá z talířů a misek v libovolném pořadí. Místo lžíce může posloužit placka, jíž prsty natvarujeme do malé naběračky. Takže ano, tato národnost jí opravdu rukama. Před jídlem si je však pečlivě myjí a to i několikrát za sebou.

Takže pro ty, co vůči indům mají spoustu výhrad, případně pro ty, pro které je Indie jen pálivé cosi v hnědých omáčkách různého odstínu, poradím: zavřít oči, zacpat si nos, nasadit sluchátka a ochutnat třeba chicken masala (tradiční kuřecí pálivé), cibulovou raitu (osvěžující jogurt), mandlovou kormu (smetanová omáčka) a spoustu dalších nikdy nekončících originálních receptů všemožných chutí. Stojí za to!


V Brně můžete jít například do indické restaurace Annapurna. Vzhledem sice připomíná spíše jidelnu, vaří tam však indové a jídla jsou autentická, chutná a můžete si vybrat pálivost. I když meny se nijak nemění. (Výhoda pro ty, co neholdují změnám.) Také  zkuste restauraci Satyam u veletrhů. Chuťově výtečná, pálivá tak akorát, i když personál se střídá a někdy je i jiné národnosti než indické. 

Žádné komentáře :

Okomentovat