7. 4. 2016

Jmenuji se Ivana a jsem alkoholik

Jsem alkoholik. Ano, čtete správně. Ale nejsem v tom sama. I vy jste alkoholici. Jen někdo větší a nekdo menší. Lidí, kteří skutečně nepijí allohol, je jako šafránu. Zbytek lidstva je zavislý. (Dokonce už i ti muslimové chlastají.) Vaše argumenty, že pijete jen 'občas', že se vyhýbate tvrdému, nebo že si dáváte 'jen' sklenku vína k večeři či lok piva na zažívaní, na tom nic nezmění. Jste závislí. Kolikrát jste si s kocovinou na zádech slibovali, že to bylo naposledy? Mockrát. Protože ať je příležitost jakákoliv, vždycky si ten alkohol zase dáte. Mýlím se? Tak schválně - dokážete už nikdy nepolknout ani kapku alkoholu??

Já se tak rozhodla. Proč bych měla podporovat fenomén dnešní doby: společenská zábava = konzumace alkoholu? Vystupuji z davu a ukážu vám, že to jde i jinak.

Když jsem byla mladší, tak to snad (?!) bývala i sranda. Pořádně se zpráskat a pak se další den s lidmi, kteří byli u toho, ujišťovat, že ta pařba stála za to. (Že si z ní nic nepamatuji, případně jen úryvky, páč jsem měla okno jak blázen, je věc druhá). Dokonce si vybavuji, že jsem po proflámované noci nejednou zamířila rovnou do práce. (Vůbec nechápu, jak jsem to dokázala?) Dnes jsem po chlastu nepoužitelná i několik dní. Hned následující ráno je mi totálně zle. Do oběda nejsem schopna vstát z postele. Večer stále přetrvává bolest a motání hlavy. Pokud se mi nerozjede migréna trvající mnohem dýl, mám vskutku štěstí. Následky pokračují i druhý a třetí den. Jsem slabá, nedospaná a nevrlá. Teď, když jsou mé priority jiné, než před deseti lety, mi to přijde jako zbytečně vysoká daň za jeden hujarý večer.

A to je ta pointa. Copak nemůže být hezky i bez alkoholu? Pokud jste se správnými lidmi, věřte, že může. A pokud ne, pokud máte pocit, že si s nimi bez sklenky piva nebo vína nerozumíte, nebo že zábava vázne, asi je něco špatně. Jestli s vámi nebo s nimi - to už nechám na vašem zvážení.

Je vtipné, jak se všichni až chorobně bojíme o svoje zdravíčko. Řešíme každé píchnutí a modlíme se, aby to nebyla rakovina. A pak do sebe dobrovolně lijeme jed. Je ironie, že si tím stejným jedem přiťukáváme na "zdraví". Je smutné, že tvrdíme, jak moc nám záleží na rodině a přátelích a přitom nejčastější dárek, který od nás dostanou k narozeninám či jiným příležitostem, je právě jed. Holt žijeme v době jedové.

Škoda, že si mnozí ani neuvědomují, co všechno pití alkoholu kromě chvilkové euforie dává. Vyjma ranní kocoviny a jiných zdravotních problémů totiž i obrázek veřejnosti o tom, jací jsme. Marnotratní, když jednou stovkou platíme za něco tak nezdravého a druhou za léky, vitamíny či bio produkty. Sobečtí vůči okolí a lidem, kteří nepijí. Lítostiví nad vlastním životem. Neschopní, užívat si chvil tady a teď. Slabí, že s tím nedokážeme přestat.

Pamatujte si, že vás nezabilo to osmé pivo, ani ten panák slivovice na závěr, ani to, že jste míchali šampaňské s piňa coládou a dalšími druhy alkoholu. Na vině není ani nekvalitní víno. Byli jste mrtví ještě dřív, než jste si dali tu první sklenku.

Neabstinujte, přestaňte pít. A začněte žít.