Chápu, že by člověk měl mít
dostatek kvalitního spánku. Ale co když prostě nemůžete usnout?
Nejhorší je,
když Petr v noci pracuje a já jsem doma sama. Nepomáhá ani páska přes oči -
gumička se mi zařezává do hlavy. Ani špunty do uší - buď mě tlačí, nebo vypadávají.
Ani počítání oveček - vždycky zapomenu, u jakého čísla jsem skončila, musím
začít od začátku a to mě nebaví. Ani teplé mléko s medem - po kterém jsem po
čase začala jaksi přibírat! Ani předražené povlečení, ve kterém se má spát jako
v bavlnce (houby s octem!), jen při vzpomínce na cenu mi začne v těle bublat
krev. Ani číst knížku - to pak kolikrát čtu, čtu a najednou je ráno a já pořád
čtu. Prostě nic. Potíže se spánkem údajně pramení ze starostí, které máte během
dne. Já teda o žádných nevím. Téměř. (Mám toho nejlepšího partnera na světě,
útulný byt a v něm umňoukaného chlupatého kocourka – co víc si přát?) Ne,
blázen taky nejsem. (Ehm no.) Jen mám někdy pocit, že prostě nestíhám. Sotva
zavřu oči, místo krásných snů o nezávazných plážových hrátkách (se svým mužem
pochopitelně!), se mi za víčky začínají míhat úryvky všeho, co jsem nestihla,
co mám v plánu a co bych měla udělat. Zrovna jako teď! Je po půlnoci, já ležím
na zádech, oči jako angorák, hledím do stropu, cítím se jako mátoha, ale spánek
ne a ne přijít! Tak mě napadlo (mimo jiné), že napíšu článek o tom, jak usnout.
Všechny rady na sobě vyzkouším a uvidím, jak zaberou.
Rada 1 - jednoduše si lehnout do
postele, přikrýt se, zavřít oči a spát
Ležím, víčka tisknu k sobě a...
zítra musím zavolat na úřad a zeptat se... ne, nemysli na to a pěkně spi. Ještě
jsem chtěla objednat lístky na muzikál Fantom opery v Praze. Četla jsem, že
bude už jen posledních pár desítek představení! Dobře, to udělám hned ráno. Spokojeně se
zavrtím a spím. Jenže budík tiká nějak moc nahlas. Ok, vyndám baterky. Znovu
zavřu oči… dort pro babičku a dědu bych měla upéct už v pátek, v sobotu ho jen
nazdobím a… ne, spi! Silou k sobě tisknu víčka, až mě bolí. Oči otevřu, trochu
s nimi zakoulím a... ejhle, Louis stojí u svého hrnečku s vodou a nemá, co pít.
Dopustím mu vodu, znovu si lehnu, zavřu oči a… musím se zeptat Petra, jestli…
ne. Otevřu oči. Zavřu oči… nezapomněla jsem odpovědět na mail? Ne! Otevřu,
zavřu… pověsit prádlo… otevřu, zavřu… koupit… Aaaaa! Tak tohle nepůjde. (Fakt
nejsem blázen!)
Rada 2 - otevřít okno a pustit do
pokoje čerstvý vzduch
Venku je studený duben, v noci se
teplota stále drží okolo nuly. Ale to mi nevadí. Prahnu po čerstvém vzduchu, ten mi určitě pomůže. Otevírám okno (ležím přímo pod ním) a pokračuji v
usínání. Po chvíli mě však začíná otřepávat zima. Zapnu topení. Slyším
jakési bublání. Je opravdu hlasité! Aha, do radiátoru teče teplá voda. Tak to
ne. U tohoto bych neusnula, ani kdybych visela přiškrcená na stromě! Topení
vypnu a místo toho si obleču svetr. Pak ponožky. Nějak mi táhne na ramena. Beru
si šálu. Uf. Jaksi se začínám vařit. Na střídačku mě polévá horko a pak zima. I
Louis začíná mňoukat nějak intenzivněji. Snad nebudeme mít do rána rýmu!?
Rada 3 - dát si horkou koupel
Teplou vodu potřebuji jak sůl,
jsem úplně promrzlá. Vodu si napustím téměř vařící. Naliju do ní hektolitry
levandulového oleje na uklidnění, v koupelně zapálím pár svíček, úplná
romantika! Brr, krapet se opařím, ale hrdě zajedu pod vodu až po hlavu. Louis
leží na pračce a vypadá spokojeně. To je pohoda. Oči se mi po chvilce začnou
zavírat samy a nebýt kapek potu, které mi do nich po pár minutách začnou stékat
(s tou teplotou vody jsem to trochu přehnala), klidně bych je nechala zavřené a
byla tu až do rána. Místo toho rychle vylézám a dokud mi klimbá hlava, chci
toho využít a zachumlat se do peřinek. Pozdě. Nestihla jsem to.
Mimoto mě někdy mezi půl druhou a
druhou začala brnět levá ruka. Proboha, mám infarkt! Prudce se posazuji na
posteli, úzkostlivě se držím za hruď a snažím se to vydýchat. Přemýšlím, jestli
stihnu zavolat Petrovi nebo mám rovnou volat sanitku? Naštěstí to po chvilce
přechází. Jen jsem si přeležela ruku. To se stává, ne? Dobře, no, tak jsem, co
se týče mého zdraví, trochu přecitlivělá...
Rada 4 - pustit si relaxační
hudbu
Jakou si vyberu? Meditační nebo
lesní melodie? Nejlepší jsou prý zvuky moře. Požadovanou nahrávku v minutě
nacházím na YouTube, snižuji hlasitost na minimum a už mě ukolébává šumění
vody. Vlnky se převalují jedna přes druhou, vsakují se do písku… ššš… mňau...
ššš... ššš... ty zvuky ve mně nějak probouzí nutkání čůrat… ach jo, musím na
záchod.
Rada 5 - fyzicky se unavit
Když jste na to dva, určitě to
jde i příjemněji. Chudince samotné mi však ve tři ráno nezbývá nic jiného, než
se převlíknout z pyžama do sportovního a začít dělat dřepy, sklapovačky, kliky
– jo, jsem fakt dobrá. Přiznám se, normálně jsem líná jako veš, ale teď se
překonávám. Louis jen čučí! A znovu: dřep dolů, nahoru, dolů, nahoru. Raz dva
raz dva raz dva. Ne, už fakt nemůžu. Ležím rozpláclá na zemi obličejem k
podlaze, ruce nohy rozpřažené. Kolem mého těla chybí jen policejní obrys bílou
křídou. Je ze mě totiž mrtvola. Proč nemůžu spát?!?
Nakonec jsem se znovu
vysprchovala, udělala si meduňkový čaj (bez medu), spolu s Louisem si
rezignovaně zalezla pod peřinu a pustila se do psaní tohoto článku. Až ho
dopíšu, budu se chvilku učit anglicky. To mě zaručeně uspí. Snad…
 |
| Life is like riding a bicycle. To keep your balance you must keep moving :) |
