20. 2. 2016

Terapie psaním

Mé články o miminku vyvolaly spoustu reakcí. Vyjma mnoha povzbudivých, za které děkuji, také reakce překvapivé i děkovné. Zajímalo vás, jak mohu o tak osobních věcech psát veřejně? Také jste mi psali, že vás mé pozitivní myšlení povzbudilo a dodalo novou sílu řešit vlastní nesnáze. A to mě moc těší.


Zprvu jsem přemýšlela, jestli tak niterné pocity opravdu pustit do světa. Nyní jsem ráda, že jsem to udělala. Došlo mi tolik soukromých zpráv s povzbuzujícím obsahem, až mě to překvapilo. (I slza ukápla...) Díky tomu, že jsem se s tak těžkou životní situací svěřila, zjistila jsem, že nejsem jediná, kdo ji zažil. To, že jsem o ní napsala, mi dodalo odvahu o tom mluvit i nahlas. Ve skutečnosti. Články mi pomohly utřídit mé zmatené myšlenky a také mi vrátily víru, že vše bude zase v pořádku. A pokud pomohly i vám, těší to ještě víc. A neboť psaní chápu jako formu terapie, vždy mě uklidňovalo, rozhodla jsem se s vámi o své zkušenosti podělit. 

Nabízím TERAPII PSANÍM

Kdo z nás si alespoň jednou za život nepsal deník? Vždyť i psaní dopisů je vlastně taková forma „deníku“.  A co myslíte, že jsou dnešní populární internetové blogy či osobní webové stránky? Ano, jsou to takové novodobé deníky. Stejně tak diáře, e-maily i SMS, které archivujeme. Já si psala deník už v dětství. Mám ho stále schovaný. Někdy si pročítám jeho časem pomalu žloutnoucí stránky a dobře se u toho bavím. Nyní jsem starší, o něco moudřejší (alespoň na první pohled), deník si však píši stále. Mám jich hned několik: spisovatelský deník, deník vděčnosti a deník osobní i cestovatelský. Každý za jiným účelem a přitom všechny stejně důležité. A nyní velmi ráda pomohu s psaním deníků i vám a to formou terapie psaním…

Co terapie psaním vlastně je?

Z vědeckého hlediska je terapie psaním forma expresivní (emotivní) terapie. Prostřednictvím psaného slova zmírňuje pocity emocionálních traumat. Průkopníkem a hlavním představitelem je americký sociální psycholog, James W. Pennebaker, jenž na tohle téma vydal už několik knih. V praxi to znamená, že při psaní (např. deníku) dochází ke katarzi, tedy prožití vlastního příběhu prostřednictvím jako by někoho jiného. Jako byste při následném čtení svých zápisků četli cizí příběh, což vám pomáhá získat reálný pohled na situaci, kterou prožíváte, a čehož za normálních okolností pod vlivem emocí nejste schopni. Krásná sebereflexe, že? Dalo by se říct, že psaní deníku je určitý druh meditace. Během této „řízené meditace“ máte čas sami na sebe, pohroužíte se hluboko do svých myšlenek, rekapitulujete svůj život, znovu se nad ním zamýšlíte z objektivního pohledu a to má za následek velmi ozdravný a očistný proces vašeho duševního života.  

Psaní všeobecně má veliký vliv na lidský mozek. Zvyšuje kreativitu, slovní zásobu, vyjadřovaní, ujasňuje hodnoty, napomáhá k lehčímu rozhodování i plnění cílů.

V čem pomůže lektor

Někdy se při psaní můžeme ztratit v příběhu, ve svých myšlenkách, dostaneme se do začarovaného kruhu, ze kterého se nám ani po opětovném čtení svých zážitků nedaří vyjít. V tu chvíli přichází na řadu lektor se svým novým a nezaujatým pohledem na věc. Obohacující je i následná diskuze a nové podněty k zamyšlení. Také cvičení, které vás posunou dál nejen v psaní, ale i v životě. Lektor nenahrazuje psychologa, pouze vás učí, jak formou psaní nenásilně nahlédnout do sebe sama, zároveň se otevřít světu a vše doprovází nezaujatou zpětnou vazbou.
 

Deník jako duševní hygiena

Podle psychologů je deník výborným nástrojem duševní hygieny a klíčem k poznání sebe sama. Je to možnost, dát svým mnohdy zmateným a rozháraným pocitům konkrétní podobu a díky tomu, si je ujasnit. Pomůže vám najít odpověď na své otázky nebo si jen ulevit od něčeho, co vás uvnitř tíží. Deník je tichá vrba, které se můžete svěřit se vším a hlavně kdykoliv. Nesoudí vás, nepoučuje, neskáče vám do řeči. Psané řádky jsou stavěny pouze na vašich zkušenostech a pocitech. Přesto je tu možnost změny. Váš životní příběh, s nímž nejste spokojeni, u kterého litujete, že jste něco neudělali jinak, můžete v deníku přepsat. Upravit detaily či mu radikálně změnit konec. Otevíráte tak možnosti jiných alternativ.

Moje rady při psaní osobního deníku

1)      Proč psát na papír
Když na počítači napíšete něco špatně, stačí tlačítko DELETE a máte dokonalý text. Na papíře škrkáte, přepisujete, musíte nad každou větou přemýšlet. Pomáhá to třídit myšlenky a vyrovnávat se s vlastními chybami. Psaní papírové formy deníku je práce na sobě sama. Byť je psaní rukou na papír osobitější, i deníky psané pomocí počítačů, mobilů a internetu mají smysl. Vždyť díky nim se tak k psaní dostanou i lidé, kteří by se k psaní klasického deníku jinak nikdy neodhodlali.

2)      Co psát
Vždy je lepší začít psát s něčím lehčím, jednodušším. Zapisujte si svůj život, sny, denní zážitky či zážitky z dovolené, významné události. Emocionální myšlenky a niterné pocity přijdou časem samy.

3)      Psát pravidelně
Tak jako u všeho je zde důležitá určitá pravidelnost. Na první pohled se zdá možná těžké najít si v hektickém dni pět deset minut denně sobecky pouze sami na sebe, s notebookem na klíně nebo s deníčkem v posteli při lampičce. Uvědomujete si však tuto ironii? Je skutečně tak těžké najít si pouhých pět deset minut jen na sebe sama? Je to váš život, vaše duše, vaše zdraví. Jste to vy. Stejně tak není úplně lehké najít první slova. Držíte tužku v ruce, papír je však prázdný, kurzor myši bliká na bílé obrazovce. Na to je jediná rada: prostě začněte psát první myšlenku, která vás napadne. Ostatní se připojí tak rychle, že ani nebudete stíhat psát.  

4)      Deník po sobě číst
Opětovné čtení svých zápisků pomáhá vidět daný příběh z pohledu jako by někoho jiného. Najednou si uvědomíte věci, které jste zprvu, díky přílišné zainteresovanosti, neviděli.  Jako byste viděli svou duši v zrcadle.

5)      Smysl psaní
Psaní vám vnitřně uleví a uklidní vás. Časem uvidíte, že pět minut už vám nestačí. Budete hledat chvilky na poznámky i během dne. V tramvaji, při obědě, za chůze budete přemýšlet, co si hlavně nesmíte zapomenout poznamenat. Jaký svůj zážitek zvěčnit. U svých zápisků se budete znovu smát vtipným situacím, které jste prožili a budete si dávat cíle toho, co udělat příště jinak, abyste byli šťastní nejen vy, ale i lidé okolo.

6)      Deník není kniha
Je důležité nezaměňovat psaní osobního deníku se spisovatelským deníkem, který je předzvěstí knihy. Knižní příběh by neměl být zmatený odraz výkřiků naší rozdrásané duše. Ano, můžeme se inspirovat, použít námět, pocity, duševní rozpoložení, předem bychom však měli mít alespoň určitou představu o kostře příběhu. Ale o tom – jak psát knihu – zase až někdy příště :)

Pokud jste na Terapii psaním zvědaví, máte otázky, láká vás to vyzkoušet, napište mi. Ukážu vám, že člověk může opravdu zvládnout vše, co si přeje…

Nebojte se být šťastní!