Práce z domu aneb můj time management

Často se mě ptáte, jaké je to "pracovat doma"? Jak si dokážu zkoordinovat čas, že stíhám práci, své projekty, přátele i cestovat po světě? Jestli se doma dokonce nenudím (:D) a zda se mi daří oddělit práci od domácí pohody?

Třebaže nemívám home office úplně každý den - zpravidla dva dny v týdnu jezdím zpracovávat účetnictví do firem - i zbylé tři dny jsou dost na to, abych je zbůhdarma promrhala. A je pravda, že ze začátku to lehké nebylo. Nic se mi nezdálo lepší, než se celý den válet v posteli. (Konečně jsem nemusela vstávat!) Přečetla jsem tolik knížek a shlédla tolik online filmů, kolik snad za celý život ne. Přišlo mi cool probudit se v jednom kusu oblečení a později jít spát zase v tom samém. (Ano, je to tak.) Občas jsem sežrala i to, co už jedlé ani nebylo. (?!) A co jsem vymyslela p….n, jen abych se nemusela pustit do práce! No, ano. Naštěstí mi brzy došlo, že s takovou zkrachuje nejen mé podnikání, ale i já sama. A tak jsem začala pracovat na svém time managementu a osvojila si princip klobouku.

Největší kámen úrazu při práci z domu je totiž riziko, že začnou splývat domácí povinnosti s prací, která vydělává peníze. Nebo ještě hůř - podlehnete lenosti a jiným výmluvám, proč dělat to a ono, jen ne svoji práci. O prokrastinaci, tj. tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu, jsem četla moc hezkou knížku. Napsal ji Petr Ludwig a jmenuje se Konec prokrastinace. Nejvíce mě pobavil konec, kdy mi došlo, že čtení této knihy, plné rad, jak se prokrastinaci vyhnout, je vlastně samotná prokrastinace. Mé doporučení k tomuto tématu je jednoduché – když chcete něco udělat, není nic jednoduššího, než se do toho pustit a prostě to udělat… Ale samozřejmě i já mám pár tipů, které mi v daném dnu pomáhají vše stihnout. Tedy většinou :-)

1)      Určení si cílů a naplánování úkolů

Ujasním si cíle a úkoly, které potřebuji a chci splnit. Moc ráda si je píši na různé papírky či do diáře a splněné škrkám. Ty nejdůležitější, naléhavé, které se musí splnit přednostně, píši odshora. Úkoly jsou jednorázové, cíle jsou dlouhodobějšího charakteru. Tím, že jasně zformulujete své přání a potřeby do konkrétních úkolů a cílů, se přiblížíte jejich naplnění. Zároveň byste však neměli zapomínat na odpočinek. Já mezi své úkoly řadím i relax – přečtení si hezké knížky, puštění si celovečerního filmu, večeři s přáteli či vydatný spánek.

Cíle jsou sny, které si postupně plníme…

2)      Time management, tj. organizace času

Přibližně si určím, CO a KDY budu dělat. Je to, jako když na hlavní pracovní poměr máte jasnou pracovní dobu, např. od osmi ráno do tří odpoledne, víte, že do práce musíte přijít nejpozději v osm hodin (nebo dostanete padáka). Stejně tak, když pracujete doma, je důležité si rozvrhnout, co v jakém časovém úseku budete dělat. Pak se vám nestane, že celé dopoledne strávíte uklízením, místo vyřizování pracovních e-mailů.

Důležité je slovíčko „přibližně“. Pokud si totiž dáte šibeniční časové termíny, o kterých už předem tušíte, že se nepodaří dodržet, s největší pravděpodobností je ani nedodržíte. Neúspěch ve vás navíc probudí pocity beznaděje a vezme vám elán i chuť v časovém harmonogramu jakkoliv pokračovat.

Při time managementu, tedy při řízení svého času, je dobré dodržovat několik pravidel:

·         Dělat věci v pravý čas, tj. nezačínat příliš brzy (nemuseli bychom to dokončit), ani moc pozdě (nemuseli bychom to stihnout).

·         Rozplánovat si jen cca 60% svého času. Je důležité, aby nám zbyl prostor pro flexibilitu a improvizaci. (I nyní mi totiž občas vstoupí do mých plánů nečekané situace, kdy jsem nucena vše z minuty na minutu změnit. Ať už neohlášená návštěva, neschopnost říct NE, nutnost zařídit něco mimo byt, či prostě jen obyčejná nechuť dělat ten den cokoliv podle pravidel.)

·         Uvědomit si svoji produktivní část dne (každý ji má v jinou dobu) a v té se pustit do těch nejnáročnějších úkolů.

·         Práci si rozdělit na menší části. Pokud to opravdu nehoří, není nutné se strhnout a totálně vybít z energie při prvním úkolu. Uvědomte si, že nemusíte stihnout vše hned. Svět se kvůli vám nezboří. Zítra je taky den! (Tahle myšlenka mi velmi pomáhá vyhnout se zbytečnému stresu.)

·         Mezi úkoly je nezbytné dělat pauzy. Stačí malé – pomazlit se s domácím mazlíčkem, popovídat si s dětmi, zalít si čaj, dát vařit polévku, vysprchovat se. Odbouráte tím stres a duševně se otevřete dalšímu úkolu.

Rozhodující není pevná vůle, ale naše priority a volba…

3)      Princip klobouku, tj. oddělení práce od rodinných záležitostí

Princip klobouku je metoda, při které si představíte, že vždy, když se pustíte do práce (myšleno práce vydělávající peníze), budete mít na hlavě klobouk. Synonymum muže odcházejícího z domu za prací. Při odchodu si klobouk nasadí, při návratu ho sundá. Klobouk však můžete mít nasazený na hlavě jen v pracovní době, respektive v době, kterou si pro svou práci ten den určíte. Pokud však tato doba uplyne, klobouk sundáte a zároveň s jeho odložením vypustíte z hlavy i veškeré myšlenky na práci. (Něco jste nestihli? Ještě je nutné udělat to a tamto? Pokud to opravdu nehoří, nedá se nic dělat…) Maximálně si můžete udělat plán na další den s tím, že tyto věci zítra upřednostníte. Vaše hlava bez klobouku (bez práce) dává po zbytek dne/večera prostor k tomu, věnovat se rodině a svým koníčkům.  

Pochopitelně, že tento klobouk je jen virtuální. Někteří si však skutečně nasazují například takzvané pracovní ponožky. Jiní si doma vyhradí stabilní pracovní místo, koutek, kde se jim pracuje efektivněji. Mně pomáhá, když ráno vstanu (velmi důležité!), ustelu postel (tím dám jasně najevo, že se do ní v nejbližší době jen tak nevrátím), nasnídám se (abych měla sílu do nového dne), lehce uklidím (nepořádek mě ruší při inspiraci), zkulturním i sebe (i doma se přece můžu cítit krásně, což v pyžamu rozhodně nejde) a plna energie a pozitivních vibrací se pustím do práce.

Každý má svůj individuální rytmus…

4)      Být sám sebou a dělat to, co mě baví

Základem úspěchu je, dělat svoji práci (a nejen ji) s chutí a radostí. Ne nadarmo se říká, že každý by měl žít tak, jako by to byl jeho poslední den. A upřímně – kdo z nás toto pravidlo dodržuje? Honíme se za něčím neviditelným, ptáme se, jestli nám to stojí za to a neuvědomujeme si, co je pro nás opravdu důležité. Nebojte se vystoupit ze zajetých kolejí a vydat se cestou, které věříte. (A nemusí se jednat jen o podnikání, ale i o pouhou změnu pracovního místa, či začátek něčeho, o čem už dlouho přemýšlíte.) Možná se tato cesta zdá složitá a dokonce i složitější bude (vždyť převezmete zodpovědnost na sebe), ale zaručuji vám, že když budete dělat to, co vás baví, bude vás to naplňovat a budete šťastnější!

Mluvím z vlastní zkušenosti ;-)

Je důležité, uvědomit si tři věci:

I.                   Kdo jsem?

Když víš, kdo jsi, máš dostatek sebevědomí a znáš hodnotu svoji i své práce.

II.                Co umím?

Nezabývej se tím, co neumíš, ale naopak tím, co umíš. To má potenciál.

III.             Co chci?

Vytvoř si žebříček hodnot a tomu se přizpůsob.

Můžeš působit skromně, ale vnímej se jako cenný…

Tak hurá do toho!

Jak zvládáte práci z domu vy? Jaké jsou vaše tipy na time management?