Často se mě ptáte, jaké je to "pracovat doma"? Jak si dokážu zkoordinovat čas, že stíhám práci, své projekty, přátele i cestovat po světě? Jestli se doma dokonce nenudím (:D) a zda se mi daří oddělit práci od domácí pohody?
Třebaže nemívám home office úplně každý
den - zpravidla dva dny v týdnu jezdím zpracovávat účetnictví do firem - i zbylé
tři dny jsou dost na to, abych je zbůhdarma promrhala. A je pravda, že ze začátku
to lehké nebylo. Nic se mi nezdálo lepší, než se celý den válet v posteli.
(Konečně jsem nemusela vstávat!) Přečetla jsem tolik knížek a shlédla tolik
online filmů, kolik snad za celý život ne. Přišlo mi cool probudit se v jednom kusu oblečení a později jít spát zase v tom samém. (Ano, je to tak.) Občas
jsem sežrala i to, co už jedlé ani nebylo. (?!) A co jsem vymyslela p….n, jen
abych se nemusela pustit do práce! No, ano. Naštěstí mi brzy došlo, že s takovou
zkrachuje nejen mé podnikání, ale i já sama. A tak jsem začala pracovat na svém
time managementu a osvojila si princip klobouku.
Největší kámen úrazu při práci z domu je totiž riziko,
že začnou splývat domácí povinnosti s prací, která vydělává peníze. Nebo
ještě hůř - podlehnete lenosti a jiným výmluvám, proč dělat to a ono, jen ne svoji
práci. O prokrastinaci, tj. tendenci
odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu, jsem četla moc hezkou
knížku. Napsal ji Petr Ludwig a jmenuje se Konec prokrastinace. Nejvíce mě
pobavil konec, kdy mi došlo, že čtení této knihy, plné rad, jak se
prokrastinaci vyhnout, je vlastně samotná prokrastinace. Mé doporučení k tomuto tématu
je jednoduché – když chcete něco udělat, není nic jednoduššího, než se do toho
pustit a prostě to udělat… Ale samozřejmě i já mám pár tipů, které mi v daném
dnu pomáhají vše stihnout. Tedy většinou :-)
1)
Určení si cílů a naplánování úkolů
Ujasním si cíle
a úkoly, které potřebuji a chci splnit. Moc ráda si je píši na různé papírky či
do diáře a splněné škrkám. Ty nejdůležitější, naléhavé, které se musí splnit
přednostně, píši odshora. Úkoly jsou jednorázové, cíle jsou dlouhodobějšího
charakteru. Tím, že jasně zformulujete své přání a potřeby do konkrétních úkolů
a cílů, se přiblížíte jejich naplnění. Zároveň byste však neměli zapomínat na
odpočinek. Já mezi své úkoly řadím i relax – přečtení si hezké knížky, puštění
si celovečerního filmu, večeři s přáteli či vydatný spánek.
Cíle jsou
sny, které si postupně plníme…
2)
Time management, tj. organizace času
Přibližně
si určím, CO a KDY budu dělat. Je to, jako když na hlavní pracovní poměr máte jasnou
pracovní dobu, např. od osmi ráno do tří odpoledne, víte, že do práce musíte
přijít nejpozději v osm hodin (nebo dostanete padáka). Stejně tak, když
pracujete doma, je důležité si rozvrhnout, co v jakém časovém úseku budete
dělat. Pak se vám nestane, že celé dopoledne strávíte uklízením, místo
vyřizování pracovních e-mailů.
Důležité je
slovíčko „přibližně“. Pokud si totiž dáte šibeniční časové termíny, o kterých
už předem tušíte, že se nepodaří dodržet, s největší pravděpodobností je
ani nedodržíte. Neúspěch ve vás navíc probudí pocity beznaděje a vezme vám elán
i chuť v časovém harmonogramu jakkoliv pokračovat.
Při time managementu, tedy při řízení svého
času, je dobré dodržovat několik pravidel:
·
Dělat věci v pravý čas, tj. nezačínat příliš brzy (nemuseli bychom to dokončit), ani moc pozdě (nemuseli bychom to stihnout).
·
Rozplánovat si jen cca 60% svého času. Je důležité, aby nám zbyl prostor pro flexibilitu a
improvizaci. (I nyní mi totiž občas vstoupí do mých plánů nečekané situace, kdy
jsem nucena vše z minuty na minutu změnit. Ať už neohlášená návštěva,
neschopnost říct NE, nutnost zařídit něco mimo byt, či prostě jen obyčejná nechuť
dělat ten den cokoliv podle pravidel.)
·
Uvědomit si svoji produktivní část dne (každý ji má v jinou dobu) a v té se pustit do
těch nejnáročnějších úkolů.
·
Práci si rozdělit na menší části. Pokud to opravdu nehoří, není nutné se strhnout a totálně
vybít z energie při prvním úkolu. Uvědomte si, že nemusíte stihnout vše
hned. Svět se kvůli vám nezboří. Zítra je taky den! (Tahle myšlenka mi velmi
pomáhá vyhnout se zbytečnému stresu.)
·
Mezi úkoly je nezbytné
dělat pauzy. Stačí malé – pomazlit se
s domácím mazlíčkem, popovídat si s dětmi, zalít si čaj, dát vařit
polévku, vysprchovat se. Odbouráte tím stres a duševně se otevřete dalšímu
úkolu.
Rozhodující
není pevná vůle, ale naše priority a volba…
3)
Princip klobouku, tj. oddělení práce od rodinných
záležitostí
Princip
klobouku je metoda, při které si představíte, že vždy, když se pustíte do práce
(myšleno práce vydělávající peníze), budete mít na hlavě klobouk. Synonymum muže odcházejícího z domu za prací. Při odchodu si klobouk nasadí, při návratu ho sundá. Klobouk však
můžete mít nasazený na hlavě jen v pracovní době, respektive v době,
kterou si pro svou práci ten den určíte. Pokud však tato doba uplyne, klobouk
sundáte a zároveň s jeho odložením vypustíte z hlavy i veškeré
myšlenky na práci. (Něco jste nestihli? Ještě je nutné udělat to a tamto? Pokud
to opravdu nehoří, nedá se nic dělat…) Maximálně si můžete udělat plán na další
den s tím, že tyto věci zítra upřednostníte. Vaše hlava bez klobouku (bez
práce) dává po zbytek dne/večera prostor k tomu, věnovat se rodině a svým
koníčkům.
Pochopitelně,
že tento klobouk je jen virtuální. Někteří si však skutečně nasazují například
takzvané pracovní ponožky. Jiní si doma vyhradí stabilní pracovní místo,
koutek, kde se jim pracuje efektivněji. Mně pomáhá, když ráno vstanu (velmi
důležité!), ustelu postel (tím dám jasně najevo, že se do ní v nejbližší době
jen tak nevrátím), nasnídám se (abych měla sílu do nového dne), lehce uklidím
(nepořádek mě ruší při inspiraci), zkulturním i sebe (i doma se přece můžu
cítit krásně, což v pyžamu rozhodně nejde) a plna energie a pozitivních
vibrací se pustím do práce.
Každý má svůj
individuální rytmus…
4)
Být sám sebou a dělat to, co mě baví
Základem
úspěchu je, dělat svoji práci (a nejen ji) s chutí a radostí. Ne nadarmo
se říká, že každý by měl žít tak, jako by to byl jeho poslední den. A upřímně –
kdo z nás toto pravidlo dodržuje? Honíme se za něčím neviditelným, ptáme
se, jestli nám to stojí za to a neuvědomujeme si, co je pro nás opravdu
důležité. Nebojte se vystoupit ze zajetých kolejí a vydat se cestou, které
věříte. (A nemusí se jednat jen o podnikání, ale i o pouhou změnu pracovního místa, či začátek něčeho, o čem už dlouho přemýšlíte.) Možná se tato cesta zdá složitá a dokonce i složitější bude (vždyť převezmete
zodpovědnost na sebe), ale zaručuji vám, že když budete dělat to, co vás
baví, bude vás to naplňovat a budete šťastnější!
Mluvím z vlastní zkušenosti ;-)
Mluvím z vlastní zkušenosti ;-)
Je důležité, uvědomit si tři
věci:
I.
Kdo jsem?
Když víš, kdo jsi, máš
dostatek sebevědomí a znáš hodnotu svoji i své práce.
II.
Co umím?
Nezabývej se tím, co neumíš,
ale naopak tím, co umíš. To má potenciál.
III.
Co chci?
Vytvoř si žebříček hodnot a
tomu se přizpůsob.
Můžeš působit skromně, ale
vnímej se jako cenný…
Tak hurá do toho!Jak zvládáte práci z domu vy? Jaké jsou vaše tipy na time management?