21. 10. 2015

Jak nám magor soused málem rozmlátil dveře

S přítelem jsme se rozhodli k renovaci kuchyně. To, že náš původní plán byl: mít to během víkendu hotové a místo toho jsme již čtrnáctý den bez sporáku, je námět k jinému vyprávění. Pat a mat hadr. Prioritní v tomto článku je skutečnost, že odbila desátá hodina v noci, když si přítel setřel pot z čela a pro dnešek se šmirglováním sádrou omítnuté stěny skončil. Očistil si špachtle, kýble a jiné nářadí, zametl obroušenou omítku ze země, následně podlahu ještě přetřel i na mokro a šel se vysprchovat. Já seděla v obýváku skloněná nad notebookem a do té doby ničím narušená pracovala. Když se najednou bytem rozezněl ječivý zvuk domovních dveří.

"Bože, je jedenáct v noci, co se děje?" vyděsila jsem se a šla ke dveřím, za kterými jsem kukátkem uviděla stát sousedy bydlící pod námi. Přítelovi, který nahulatý a mokrý vykukoval z koupelny jsem řekla, že to vyřeším (ať se zase honem schová), na pyžamo jsem si navlékla bundu a otevřela.

"Mohli byste se ztišit? Už je dávno noční klid a z vašeho bytu je pořád slyšet nějaké bouchání, řezání a dupaní. My nemůžeme spát!" spustila sousedka bez pozdravu. A však vzhledem k tomu, že jsem ucítila vinu, (byť si nemyslím, že přítel dělal až takový randál, v bytě jsme rozhodně nic neřezali a nedupeme schválně, naopak oba chodíme doma v papučích), začala jsem se jí překotně omlouvat.

"To mě mrzí, neuvědomili jsme si, že už je tak pozdě. Pardon..." ani mě však nenechala domluvit.

"Není to poprvé! Pořád nás rušíte. Už několikrát jsme si na vás ztěžovali zástupci našeho vchodu! Takhle už to dál nejde!"

To mě trošku zaskočilo, pořád jsem však mluvila omluvným tónem. Přece nechceme mít problémy se sousedy, že?

"Nikdo nám teda nic neříkal, ale samozřejmě si na to dáme pozor."

V tu chvíli promluvil do té doby mlčící soused. Jeho hlas zněl výhrůžně a zvučně se nesl chodbou spícího paneláku:

"Naposledy! To - bylo - naposledy! Nebo se to už bude řešit jinak!"

"Vy mi vyhrožujete?" otočila jsem se k němu. (Nutno ještě podotknout, že jsem stála ve svém bytě za pootevřenými dveřmi a dávala jsem pozor, aby mi na chodbu neutekl kocour, což je jeho oblíbená činnost - zdrhat mi po schodech do nižších pater.) "Vždyť jsem se vám právě omluvila..."

A pak to přišlo. Na to, jak je soused velký a tím nemyslím jen vysoký, ale i ramenatý a pupkatý, věkově tipuji přes čtyřicet let určitě, hbitě a pro mě docela nečekaně přeskočil vzdálenost, která nás od sebe dělila, rozpřáhl se a se zaťatou pěstí bouchl do dveří kousek od mé hlavy a to takovou silou, že mi dveře vylétli z ruky a zastavili se až u zdi. Byla to taková rychlost (a hlavně tak nečekaný a pro mě nesmyslný výpad), že kdyby ta pěst byla mířena na můj obličej, stihla bych si pak tak akorát posbírat zuby ze země. (Sakra, kde je můj policejní výcvik?) A to nemluvím o tom, že se za těmi dveřmi mohl motat kocour a ty dveře ho mohly zranit!

Z šoku mě probral až sousedův řev:
"Říkám, že to bylo naposledy nebo se neznám!"

Pak jsem chytla druhý dech a spustila jsem i já. Po pravdě si ani nejsem jistá, co všechno jsme na sebe řvali. On se mě snažil zastrašovat, že nemůže spát a že už toho má dost, stál mi na prahu a narážel do mě břichem a já mu pořád opakovala, co si to dovoluje, že mi nemůže mlátit do dveří a ať vypadne z mýho bytu nebo na něj zavolám policii. Někdy mezitím vylezl z koupelny přítel jen s ručníkem omotaným kolem beder a snažil se nás překřičet, co má pán za problém, že nás takto ohrožuje? Za jiné situace by to asi vypadalo i komicky, v ten moment jsem se však nesmála. Hlavou mi letělo, že pokud mi soused došel fyzicky vyhrožovat za to, že se z našeho bytu neustále ozývá dupaní, leda tak sám by zasloužil pár facek za ten povyk, co způsobil. To muselo vzbudit i mrtvého. Ale jak později podotkl přítel, jen ubožák by se tímto způsobem snažil zastrašovat holku, ještě navíc o dvě hlavy menší.

Ano, nechci popírat, že s úderem desáté hodiny vypínáme televizi, honem zalízáme pod peřiny a na povel upadáme do tvrdého spánku, příp. se bytem ploužíme po špičkách. Přesto si nejsme vědomi, že bychom dělali nějak extra velký hluk. I tak jsem se paní několikrát omluvila a slíbila, že si v budoucnu dáme pozor. (Tak snad jsme lidi a můžeme se domluvit rozumně nebo ne?)

Bohužel povolání řidiče náklaďáku nám někdy velí vyrážet z domu o půlnoci či ve tři ráno, příp. se tak vracet, takže ano - v tento čas se z našeho bytu může nést šourání nohou, tekoucí voda při čištění zubů, splachování záchodu a zavírání vchodových dveří. Dýl jak deset minut to  však trvat nemůže. Taky se musím přiznat, že jednou jsem špatně nastavila časový spouštěč pračky a ta začala místo ráno prát asi v jednu noci a já z toho sama měla málem smrt (nakonec jsem vytrhla šňůru ze zásuvky).  Na druhou stranu by měla existovat nějaká tolerance. Například nás ani nenapadlo, utíkat na pána hned žalovat, když kolikrát stává na balkóně a kouří a nám pak vždy nejen načuchne čisté prádlo, jež sušíme venku, ale nemůžeme ani nechávat otevřené balkonové dveře, protože by nám pak po cigaretách smrděl celý byt.

To, že nám však mlátil pěstí do dveří a snažil se mě zastrašovat (a břichem zatlačovat) na mém vlastním prahu, mi ale přijde už trochu moc. Sousedka agresivního souseda nakonec odtáhla se slovy, že na nás dají stížnost na městském úřadu a u vlastníků (a nevím, kde ještě) a já na milého souseda hned následující ráno podala trestní oznámení za účelem vyšetření pro podezření ze spáchání trestného činu či přestupku pro  výhružky a zastrašování. Když už nic jiného, tak si ho policie v nejbližší době pozve ke správnímu řízení.

Nemyslím si totiž, že by si toto dospělý člověk měl dovolit. Pokud by mu to prošlo bez jakýchkoli námitek, co bych mohla očekávat příště? Co, až se nám s přítelem narodí miminko a bude mít tu drzost se v noci rozplakat? To mi soused na potkání hned jednu ubalí? Nebo mi vtrhne do bytu a v tom svém amoku nás všechny rovnou zabije?

P.S. Budu vás informovat ;)



Žádné komentáře :

Okomentovat