9. 3. 2015

Povýšení z recepční na holku kamioňáka

Kdo mě zná, moc dobře ví, že odmítám řídit. Pociťuji k tomu tak trochu averzi a hlavně opravdový respekt. Řidičský průkaz mám už od střední školy (policejní - trochu ironie, co?), nikdy jsem ho však nepotřebovala. Test jsem měla pochopitelně bez chyby, zkoušky z řízení se mi však podařilo udělat až na po sedmé! Po pátém pokusu se nade mnou učitel zželel a následující jízdy mi dal zadarmo. Při sedmé zkoušce přemluvil inspektora, že řidičák potřebuji k maturitě a tak mi ho nakonec dali se slovy, ať proboha hlavně nikdy neřídím! Což jsem s radostí dodržovala - do teď. 


Člověk míní, život mění. S přítelem jsme se rozhodli začít podnikat v autodopravě. Od recepční jsem povýšila na holku kamioňáka - hehe, dobrý, že?! Co to obnáší? No, všechno - přes účetnictví, dohady s dispečery o ceně za jízdy, najímání řidičů (a že jsou to někdy docela otrkaní chlapi asi nemusím zdůrazňovat), hledání náhradních dílů na náklaďáky!, přespávání v kabině aut, stravování se na benzínkách, až po samotné řízení. Ano - a je to tady. Naštěstí se jedná jen o řízení osobního automobilu, řidičák na sk. C či E ani profesák zatím ještě nemám.

Chápu, že vzhledem k naší situaci je to nezbytné. Přítel, jako řidič z povolání jezdící sám na sebe, má řízení až nad hlavu. Neexistují pro něj ani víkendy, dovolené, ani nemocenská. Když za něj prý převezmu štafetu řízení alespoň v osobním životě, moc mu to pomůže. Navíc, když veze náklaďák do opravny, hodil by se někdo, kdo pro něj přijede osobákem. No, kdo asi - já.

A tak se proti svému přesvědčení po téměř deseti letech opět učím řídit. Naštěstí to jde s automatem téměř samo. Ideální auto pro blondýnky. Fakt! Jen točím volantem vpravo, vlevo a zapínám blinkry. Samo to řadí, samo se to rozjíždí do kopce, samo mi to hlídá rychlost i plynulou jízdu. Raději jezdím vždy ještě o nějakých deset km méně, než co určuje cedule jako maximální povolenou rychlost a urputně sleduji silnici nakloněná co nejblíže k přednímu sklu, abych něco nepřehlédla. Jo, dálnicím se vyhýbám úplně. A musím vám říct, že mi to už docela jde. I ostatní řidiči vypadají vcelku spokojeně. Občas na mě někdo dokonce radostně zabliká či zatroubí. Většinou mužský. Tak jim pozdrav blahosklonně oplatím a v duchu kroutím hlavou: "Copak ty svoje choutky neumí ovládnout aspoň za volantem?!"

P.S.: Nebojte, dám echo, až zase vyrazím do provozu :D


Fotka z pixmac.cz

Žádné komentáře :

Okomentovat