Kdo
mě zná, moc dobře ví, že odmítám řídit. Pociťuji k tomu tak trochu averzi a
hlavně opravdový respekt. Řidičský průkaz mám už od střední školy (policejní -
trochu ironie, co?), nikdy jsem ho však nepotřebovala. Test jsem měla
pochopitelně bez chyby, zkoušky z řízení se mi však podařilo udělat až na po
sedmé! Po pátém pokusu se nade mnou učitel zželel a následující jízdy mi dal
zadarmo. Při sedmé zkoušce přemluvil inspektora, že řidičák potřebuji k
maturitě a tak mi ho nakonec dali se slovy, ať proboha hlavně nikdy neřídím!
Což jsem s radostí dodržovala - do teď.
Člověk
míní, život mění. S přítelem jsme se rozhodli začít podnikat v autodopravě. Od
recepční jsem povýšila na holku kamioňáka - hehe, dobrý, že?! Co to obnáší? No,
všechno - přes účetnictví, dohady s dispečery o ceně za jízdy, najímání řidičů
(a že jsou to někdy docela otrkaní chlapi asi nemusím zdůrazňovat), hledání
náhradních dílů na náklaďáky!, přespávání v kabině aut, stravování se na
benzínkách, až po samotné řízení. Ano - a je to tady. Naštěstí se jedná jen o
řízení osobního automobilu, řidičák na sk. C či E ani profesák zatím ještě
nemám.
Chápu,
že vzhledem k naší situaci je to nezbytné. Přítel, jako řidič z povolání
jezdící sám na sebe, má řízení až nad hlavu. Neexistují pro něj ani
víkendy, dovolené, ani nemocenská. Když za něj prý převezmu štafetu řízení
alespoň v osobním životě, moc mu to pomůže. Navíc, když veze náklaďák do
opravny, hodil by se někdo, kdo pro něj přijede osobákem. No, kdo asi - já.
A
tak se proti svému přesvědčení po téměř deseti letech opět učím řídit. Naštěstí to jde s automatem
téměř samo. Ideální auto pro blondýnky. Fakt! Jen točím volantem vpravo, vlevo a zapínám
blinkry. Samo to řadí, samo se to rozjíždí do kopce, samo mi to hlídá rychlost
i plynulou jízdu. Raději jezdím vždy ještě o nějakých deset km méně, než co
určuje cedule jako maximální povolenou rychlost a urputně sleduji silnici
nakloněná co nejblíže k přednímu sklu, abych něco nepřehlédla. Jo, dálnicím se
vyhýbám úplně. A musím vám říct, že mi to už docela jde. I ostatní řidiči
vypadají vcelku spokojeně. Občas na mě někdo dokonce radostně zabliká či
zatroubí. Většinou mužský. Tak jim pozdrav blahosklonně oplatím a v duchu
kroutím hlavou: "Copak ty svoje choutky neumí ovládnout aspoň za volantem?!"
P.S.:
Nebojte, dám echo, až zase vyrazím do provozu :D
Fotka z pixmac.cz
