pátek 20. května 2016

Něco málo o indickém jídle

Občas pořádám indické večery. Obléknu si sárí, pustím indickou muziku, někdy zapálím i vonnou tyčinku (ať si užijí i sousedi) a pro své přátele vařím pálivé karíčapátí plackami a voňavou basmati rýží. Neboť se vždycky všechno sní do poslední kapky a zrníčka, usuzuji, že už mi to vaření po indicku celkem jde. Přeci jen mi dělaly učitelky mé orientální kamarádky ze Skotska, kde jsem se s indickou kuchyní setkala poprvé.


A od té doby jsem se jí (pro smůlu všech nacházejících se v mé blízkosti) stala tak trochu posedlá.

"Jak to mám jako jíst?" divil se přítel, když jsem mu poprvé prezentovala tohle jídlo tak, jak se patří - bez příboru. 

"Přece rukama. Mnohem víc si tak užiješ pravou chuť jídla," vysvětlovala jsem zapáleně.

"?!"

"To si takhle vezmeš tuhle placku, nabereš jí rýži s masem a strčíš do pusy," předváděla jsem mu to názorně a přehnaně si přitom olizovala téměř celou ruku. 

Přítel mě chvíli soustředěně pozoroval a pak se s vážnou tváří zeptal: "Doufám, že sis je po záchodě aspoň pořádně umyla..." Nakonec si šel pro lžíci.

čtvrtek 19. května 2016

Zeleninové biryani, cibulová raita a vepřové na kokosovém mléce

Dneska jsem se pustila do tradičního biryani. Je to jedno z nejznámějších indických jídel vůbec. Mix rýže, zeleniny, koření a masa. Traduje se, že tohle jídlo pochází z Persie, odkud jej Arabi přivezli do Indie a jeho doslovný překlad značí: „smažený před vařením.“ Vzpomínám si, jak mi mé učitelky kladly na srdce, že základem je rýži prvně osmažit na ghee, přepuštěném másle. Já ghee nahrazuji kombinací másla a oleje. Smažením se vypálí škrob a rýže získá ořechovou příchuť. Pak se zalije vodou a vaří do polo měkka. Nakonec se dopeče v troubě. Tradičně se dává do hliněné nádoby zvané handi. První vrstva je rýže, druhá kombinace masa, zeleniny a koření a třetí zase rýže, která se zalije šafránovým mlékem nebo jinou aromatickou vodou. Běžně se k němu podává raita, osvěžující jogurt smíchaný se syrovou zeleninou či ovocem. Má za úkol zchladit a vyvážit chuť v ústech od pálivých jídel. 


Tentokrát jsem uvařila zeleninové biryani s cibulovou raitou. A protože můj chlap má rád maso, udělala jsem mu k tomu ještě vepřové na kokosovém mléce podle receptu Michaely Samant.

pondělí 16. května 2016

Losos na smetaně s kokosovou rýží

Uveřejnění tohoto příspěvku je čistě sobecké. Povedl se mi totiž tak výtečný losos s rýží po indicku, že si jeho recept potřebuji uložit někde, kde ho vždycky najdu. Teda, ne že bych doma měla binec (?!), ale na kuchařky (cizí i vlastní) mám vyhrazenou celou jednu poličku v knihovně a nějak v nich už začínám ztrácet přehled. A tohle jídlo je prostě top, tak si ho raději zvěčním zde.


P.S.
Když budete chtít, můžete si ho taky udělat. Zaručuji, že vám bude móóc chutnat...

úterý 3. května 2016

Benefiční koncert Skyey Gospelu na pomoc dětem

Rychlá jízda. Pár sekund nepozornosti. Skřípění brzd a... Náraz. Život se v momentě změní o sto osmdesát stupňů. Tenhle scénář není můj, ale může být. Stejně tak, jako kohokoliv z vás. Kdybychom se chovali opatrněji, důsledněji a pokorněji, nehod na silnici by jistě ubylo. Tentokrát byly následky nemilosrdné pro teprve čtrnáctiletého Michala z Brna. Skončil se zlámanýma nohama a těžkým úrazem hlavy.

Naštěstí je mezi námi pořád spousta hodných lidí, kteří se snaží dělat svět lepším a pomáhat  těm, kteří to potřebují.

středa 27. dubna 2016

Co dělat, když nemůžete spát

Chápu, že by člověk měl mít dostatek kvalitního spánku. Ale co když prostě nemůžete usnout?


Nejhorší je, když Petr v noci pracuje a já jsem doma sama. Nepomáhá ani páska přes oči - gumička se mi zařezává do hlavy. Ani špunty do uší - buď mě tlačí, nebo vypadávají. Ani počítání oveček - vždycky zapomenu, u jakého čísla jsem skončila, musím začít od začátku a to mě nebaví. Ani teplé mléko s medem - po kterém jsem po čase začala jaksi přibírat! Ani předražené povlečení, ve kterém se má spát jako v bavlnce (houby s octem!), jen při vzpomínce na cenu mi začne v těle bublat krev. Ani číst knížku - to pak kolikrát čtu, čtu a najednou je ráno a já pořád čtu. Prostě nic. Potíže se spánkem údajně pramení ze starostí, které máte během dne. Já teda o žádných nevím. Téměř. (Mám toho nejlepšího partnera na světě, útulný byt a v něm umňoukaného chlupatého kocourka – co víc si přát?) Ne, blázen taky nejsem. (Ehm no.) Jen mám někdy pocit, že prostě nestíhám. Sotva zavřu oči, místo krásných snů o nezávazných plážových hrátkách (se svým mužem pochopitelně!), se mi za víčky začínají míhat úryvky všeho, co jsem nestihla, co mám v plánu a co bych měla udělat. Zrovna jako teď! Je po půlnoci, já ležím na zádech, oči jako angorák, hledím do stropu, cítím se jako mátoha, ale spánek ne a ne přijít! Tak mě napadlo (mimo jiné), že napíšu článek o tom, jak usnout. Všechny rady na sobě vyzkouším a uvidím, jak zaberou.