16. 5. 2019

Návrat z regrese do přítomnosti - IV.část

Zpátky v knihovně

Pocity smutku a samoty jsou tak silné a tak bolestivé, že i mně, v meditativním stavu, se z poza zavřených očích začaly kutálet slzičky. Toho dědečka mi přišlo hrozně líto. Vlastně mi bylo líto samu sebe… Plakala jsem nad ním, nad sebou. K jakému pochopení jsem, sakra, měla dojít?! Proč jsem k němu tehdy nedošla? A neměla bych k němu dojít dnes?


Ocitám se zpět ve staré knihovně, s knihou mého života v rukách. 

Můj návrat do minulého života - III.část

Dětství

Nejprve mi před očima probleskne pec. Stará kachlová pec. Byla jsem snad nějaká vesnická hospodyně? Ne. V dalším záblesku před sebou totiž vidím zkrabatělou tvář staré babičky, matky mé babičky z matčiny strany, která mě, když jsem byla úplně malinká, hlídávala. Třešně. Sladké a červené, které jsem u ní na zahradě trhala. V tu chvíli pochopím, že tyhle záblesky jsou zapomenutý závan z mého současného života.

Minulý život

A pak se ocitám na moři. Na plachetnicové dřevěné lodi hrdě si razící cestu v bouří zmítajících vlnách. 


(Tohle je ona minulost. Vím to jistě, protože v dosavadním životě jsem se na podobné lodi nikdy neplavila.) Cítím déšť, slanost moře a je mi zima. 

15. 5. 2019

Regrese: sen nebo realita? Tohle je můj příběh - II.část

Kdo určuje, co je sen a co realita?

Ocitám se na prosluněné louce. Zelenou louku si vybírám vždy cíleně, uklidňuje. (I při jiných dřívějších rituálech.) Dnes však není ze všech stran obehnaná lesy, ale na jedné straně se otevírá do modrého prostoru. Končí skalnatým útesem pod nímž bouří moře. Nebe je blankytné a přesto, že od moře cítím slaný větřík, slunce hřeje. V uších slyším šum. Tak hlasitý, až sebou trhnu. To jde z ulice? Ne, to jen burácí mořský příboj a vlny odrážející se od skalisek... Na sobě mám bílé letní šaty. Jsem bosá, vlasy rozpuštěné, rozevláté, na hlavě věneček z květin. Cítím se krásná a šťastná!


O něco níž se na skaliskách rozprostírá stavba z bílých masivních kamenů. Připomíná mi zčásti hradní pozůstalost, zčásti kostel. Sejdu na jeho nádvoří a ještě než vstoupím těžkými dřevěnými dveřmi na tamní nádvoří, otočím se k moři a zhluboka se nadechnu slaného očistného vzduchu. Vím, že uvnitř nahlédnu do jednoho z mých minulých životů. Jaký bude? Bude ze mě např. Kleopatra? 

14. 5. 2019

Regrese, návrat do minulých životů - I.část

Nedávno jsem narazila na jednu zajímavou techniku, jak nahlédnout do svých minulých životů. 


Od té doby jsem ji chtěla několikrát zkusit, ale necítila jsem se dostatečně soustředěná. Plánovala jsem to večer v posteli, těsně před spaním, ale většinou jsem byla příliš unavená. Až mě můj kocour Louis dnes vzbudil v docela nekřesťanskou hodinu (což není nic neobvyklého), něco po páté ráno a já rozespale koukala do stropu a uvažovala, co dělat. A pak mě to napadlo. Ano, teď je vhodná příležitost. Všichni spí – manžel i kocour (kterému stačí, že mě vzbudil a spokojeně pokračuje v kočičích snech) a já jsem odpočinutá a zatím ještě relaxačně naladěná, uklidněná, plna síly do nového dne. Úplně jednoduché to ale nebylo.

1. 5. 2019

Kouzla a magie na čarodějky

Něco víc o svátku našich pohanských předků Beltain či Beltine se dočtete v předchozím článku. Tady vám přináším návod k mocnému kouzlu vhodnému pro tuto noc.


Připravíme si dva čisté papíry. Na jeden napíšeme černou (znázorňující mužský tmavý element) to, co chceme, aby z našeho života odešlo. Např. nemoci, faleš, stres apod. Stačí heslovitě, své přání budete mít v srdci a v hlavě.

Čarodějky, magická noc Beltain

Včerejší večer byl opět velmi zajímavý...

30. dubna, další magická noc. Čarodějky oslavující keltský svátek Beltain. V gaelštině ‚bel' lze vykládat jako jasný, zářící; symbolizující nejen zářivé ohně v podvečer prvního máje, ale hlavně počátek světlé poloviny roku. Pro mě jeden z nejoblíbenějších pohanských svátků, jež oslavuje příchod jara a nových životů. Ženskost, živočišnost, krásu a lásku. 


Už dříve jsem vyslala do vesmíru přání, setkat se s další takovou jako jsem já. A právě včera se tak stalo. Nijak mě to neudivilo, (kdy jindy by byla vhodnější příležitost?), jen nesmírně potěšilo. Rozevlátá čistá duše kladoucí důraz na lásku. Děkuji!

Nakonec nás bylo pět krásných čarodějek, které za asistence svých mužných protějšků čarovaly… 

22. 4. 2019

Velikonoční pondělí a jeho tradice

Dneska, když jsme s Peťou byli na mrsce u babičky a dědy, (dědeček mlátil mě a Peťa babičku), nás babička celá rozesmátá poučila, jak by se to mělo správně dělat. Žena se má prý k muži otočit čelem, ten ji mrská v obejmutí a ona by mu měla pomáhat kopulentními pohyby! :D No, ve skutečnosti ale zase tak daleko od pravdy není… 


Věděli jste, že Velikonoční pondělí je s trochou nadsázky vlastně zhýralý až nemravný svátek? No, nezní to nádherně?