úterý 3. ledna 2017

Kalendář štěstí na rok 2017


Za vaši přízeň a podporu během předešlého roku jsem pro vás připravila malé překvapení. Dáreček v podobě autorského KALENDÁŘE ŠTĚSTÍ na rok 2017 a to zcela ZDARMA. Bude vždy k dispozici po měsících. Je ve formátu JPG a vy si jej můžete během pár vteřin vytisknout na papír – ideální velikost A4. Poté ho už stačí jen pověsit na nástěnku, případně dát na stůl, nechat se inspirovat mými plány (šedé), udělat si do něj poznámky vlastních přání a aktivit, a plánovat, žít a užívat si všechny dny naplno. Ke každému měsíci jsem přiřadila citát a také ho obzvláštnila svými ilustracemi, představující situace z mého života. Pochopitelně v nich nemůže chybět ani náš kocour Louis! 
Snad se vám kalendář bude líbit a přinese vám nejen nové nápady, ale při pohledu na něj i radost a štěstí.

neděle 1. ledna 2017

Trochu osobnější PF 2017

Dneska je první den roku 2017 a může být i prvním dnem vašeho nového života. Života, který může být ješte lepší, spokojenější, dobrodružnější, kreativnější a úspěšnější. Života podle VAŠICH představ a snů. 


1.1. je magické datum, kdy si mnozí lidé dávají mnohá předsevzetí. S příchodem NOVÉHO roku se v každém z nás totiž rodí pocit, že můžeme začít znovu - nehledě na skutečnost, že to můžeme každý den. Dnes je však tento pocit silnější. Je to jakési uvědomění, že MŮŽEME. Je to NADĚJE.

středa 28. prosince 2016

Vánoční rituály

Tyhle Vánoce pro mě byly asi těmi nejkrásnějšími za celou dobu. A není to o množství ani hodnotě dárečků, ani o místě, kde jsme Štědrý den prožili. Je to o tom, že tentokrát jsem si vánoční svátky dokázala užít se vším všudy od úplného začátku až do konce. 

S přítelem máme totiž několik rituálů, které se každoročně snažíme dodržet. Letos jsme je zvládli všechny s předstihem, v úplné pohodě, s úsměvem na rtech a ještě jsme na závěr zaletěli navštívit tchána do Anglie. Ale o anglických Vánocích zase příště.

Naše rituály:
1) Koupě a nazdobení živého vánočního stromku a to hned začátkem prosince, abychom si ho řádně užili.
My ho koupili už 27.11. v květináči, putoval rovnou do obýváku, kde jsme ho 1.12. společně nazdobili. A díky pravidelnému zalévání vůbec neopadává, pořád krásně voní a dokonce na něm začaly rašit nové zelené pupeny jehličí.

2) Vánoční výzdoba by měla být na první adventní neděli hotová.
Měníme závěsy v obýváku na červené - během jara, léta a podzimu nám visí bílé. Také měním obrázky v malých rámečcích za ty se zimní tématikou.

úterý 13. prosince 2016

Tajemné Vánoce s Pavlem Čechem

Už jen výstup na brněnský hrad Špilberk je tak trochu tajemný. Byla jsem tam několikrát, přesto vždy uvažuji, kterou z těch mnoha cest se vydat, aby mě dovedla přímo k hlavnímu vchodu. (Ale přiznávám, že můj orientační smysl je spíš nesmysl.) Na mou obranu však nutno podotknout, že někteří dokonce nenajdou ani ten kopec, na kterém hrad stojí. 

Jedna má známá mi vyprávěla, jak ji její milý pozval na první rande právě sem. Když se jí asi po hodině nesmělého oťukávání a procházení po Petrově! zeptal, jak se jí Špilberk líbí, zábrany jako kouzelným proutkem zmizely. Jeho roztomilému přešlapu se společně zasmáli a příští schůzku tuto dominantu Brna ukazovala ona jemu. Samozřejmě jsou pořád spolu, šťastně zamilovaní již několik let. 

Nezoufej, vždyť neseš v srdci touhu a ta je víc, než naplnění 2016, olej na plátně

A co teprve výhled, jež se naskýtá z horního nádvoří hradu. Ten je přímo magický. Všechny ty stříšky, od nichž se odráží paprsky zapadajícího slunce, věžičky kostelů a spletité uličky. Nechal se snad tímto pohledem inspirovat malíř Pavel Čech při své tvorbě? 


Právě výstava jeho obrazů byla důvodem, proč jsem se tentokrát na Špilberk vydala i já. Tajemné příběhy Pavla Čecha. 

pondělí 28. listopadu 2016

Život mezi Romy aneb vzpomínky z Romfestivalu

Mnoho lidí to neví, ale část dětství jsem vyrůstala v Husovicích. Pro ty neznalé vysvětlím: v cikánské čtvrti. Babička s dědečkem ředitelovali na romské základní škole. Když se tam uvolnilo pracovní místo školníka/školnice, jehož hlavním benefitem byl byt, moji rodiče to považovali za dobrou příležitost 'nějak začít'. A proč taky ne? Bydlení 'zadarmo', k tomu zaměstnání, do kterého nemusíte dojíždět, vlastně i to okolí bylo krásné. Kousek od nás tekla řeka, kam jsme chodívali na procházky. Žili jsme tam v době mých třech až šesti let. Pravda, vzpomínky jsou trochu rozmazané. Jako bych se dívala na hodně starý, černobílý, už trochu zrnitý film. Přesto jsou, z mého dětského pohledu, hezké. To, že jsme na verandě nemohli nechat ani starou od barvy špinavou židli, aniž by do rána nezmizela, je věc druhá. Mně se však vybavují obrázky nádherných snědých dívek s dlouhými černými vlasy, jež se předháněly o to, která z nich mě bude hlídat. Učily mne zpívat, tančit lambádu a četly z mé maličké dlaně budoucnost. A já se cítila šťastná.

Fotografie Františka Sysla