čtvrtek 21. července 2016

Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, kdo jsi...

Miluji knihy. Jsou mojí vášní, slabostí a zároveň hříchem zvaným nestřídmost. Má knihovna je už plná a já je stejně pořád kupuji. Ty dobré totiž čtu stále dokola.


Je to jedna z mých nejoblíbenějších činností – procházet se knihkupectvím, mezi regály plnými úhledně poskládaných knih, s barevnými obaly lákajícími k přečtení. A každým pórem těla nasávat ten hluboký klid, tu pohodu, to ticho, vůni, ty příběhy a tajemství, které se vznáší okolo. Není výjimkou, že v knihovně či v knihkupectví dokážu strávit několik hodin, třeba i celé odpoledne, aniž bych si všimla, že čas pokročil. Chodím od jednoho žánru k druhému, pročítám anotace knih, začítám se do prvních stránek a rychle zapomínám na realitu.

pondělí 11. července 2016

Neziderské jezero aneb výlet k rakouskému moři

"Tento víkend máme volno," oslovil mě radostně přítel. "Kam bys chtěla jet? Naplánuj něco..."

A tak jsem naplánovala: rakouské moře


Představte si rozlehlou vodní plochu pohlcující zlatý sluneční svit.
Nebe se v ní odráží jako v zrcadle. Protilehlé břehy ohraničují obrysy hor. Jedna vlnka za druhou mírně olizuje oblázkovou pláž. Vzduch voní lehce slaně. Větřík vám čechrá vlasy a zároveň se opírá do stovky plachet, surfů i lodiček brázdící jezerem sem a tam. To je podívaná! Nastavujete tvář slunci, slyšíte šumění vody a cítíte se volní... 

sobota 9. července 2016

Právě začíná dovolená & Just started holiday

Když jedete v autě, právě vám začíná volno a do toho jste pořád bláznivě zamilovaní :)

Crazy with love:

Song: Kungs vs Cookin’ on 3 Burners - This Girl

úterý 28. června 2016

Co mi zbyde jinýho?!

Dobře, ale jak se cítíš doopravdy

Smutně...
... a prázdně...

Někdy tak moc od obojího, že mám chuť utéct někam hodně daleko, kde mě nikdo nezná, a kde bych mohla začít od začátku... byť by to na věci nic nezměnilo.

pondělí 20. června 2016

Znovu těhotná?

Ke startu... 

Od mého návratu z nemocnice uběhlo pět měsíců, během kterých se všichni ptali: "Tak co, už se snažíte?" Jenže upřímně - po tom, co se stalo - vy byste se ani trochu nebáli? O sebe, o to nenarozené, o naději...

"Čemu byste dali přednost - svému zdraví nebo ještě neexistujícímu dítěti?" odpovídala jsem jim otázkou. Ale i když jsem nahlas říkala něco jiného, měla jsem jasno. Nechávali jsme tomu volný průběh a já doufala. Ano, bála jsem se, ale zároveň i doufala.


Pozor... 

Pak - najednou - v rámci příprav svatby mé sestry jsem si toho ani nevšimla: měla jsem zpoždění. Taky mě trochu bolelo břicho a prsa. A test to ukázal. Jsem znovu těhotná!