pondělí 28. listopadu 2016

Život mezi Romy aneb vzpomínky z Romfestivalu

Mnoho lidí to neví, ale část dětství jsem vyrůstala v Husovicích. Pro ty neznalé vysvětlím: v cikánské čtvrti. Babička s dědečkem ředitelovali na romské základní škole. Když se tam uvolnilo pracovní místo školníka/školnice, jehož hlavním benefitem byl byt, moji rodiče to považovali za dobrou příležitost 'nějak začít'. A proč taky ne? Bydlení 'zadarmo', k tomu zaměstnání, do kterého nemusíte dojíždět, vlastně i to okolí bylo krásné. Kousek od nás tekla řeka, kam jsme chodívali na procházky. Žili jsme tam v době mých třech až šesti let. Pravda, vzpomínky jsou trochu rozmazané. Jako bych se dívala na hodně starý, černobílý, už trochu zrnitý film. Přesto jsou, z mého dětského pohledu, hezké. To, že jsme na verandě nemohli nechat ani starou od barvy špinavou židli, aniž by do rána nezmizela, je věc druhá. Mně se však vybavují obrázky nádherných snědých dívek s dlouhými černými vlasy, jež se předháněly o to, která z nich mě bude hlídat. Učily mne zpívat, tančit lambádu a četly z mé maličké dlaně budoucnost. A já se cítila šťastná.

Fotografie Františka Sysla

úterý 22. listopadu 2016

Všechno nebo nic...

Ano vím, od posledního uveřejněného článku už pár pátků uteklo. To ale neznamená, že jsem na svůj blog nemyslela. A že jsem nemyslela na vás... Vlastně by nebylo dne, kdy jsem se neponoukala, abych tam přidala příspěvek, ať vám není smutno ;) Ať mi není smutno, protože jsem toho měla na srdci docela dost. 


Jenže - víte, co znamená 'spisovatelský blok'? No, tak přesně ten jsem měla. Někdy se objeví, potvůrka. Většinou v momentě, kdy jsem 'povinna' něco napsat. Když vím, že jsem to slíbila, že je to závazné, že prostě musím.

čtvrtek 27. října 2016

F L O R I D A T R I P - Miami Beach

1. den - let

Je neděle a dneska po půlnoci vyrážíme na náš tolik očekávaný trip po Floridě. Nebo bych měla říct v pondělí o půl jedné ráno? Letadlo nám letí v šest třicet z Vídně a při cestě do USA se skrz důkladnější kontroly doporučuje být na letišti tři hodiny předem. Jedeme s přáteli, kteří se pro nás mají stavit.
Celý den mám cestovní horečku a ten večer už spát nejdu. Jak je mým zvykem, deset minut po dvanácté šíleně lítám po bytě, zmateně hážu do kufru první poslední, ale ve stanovený čas jsem ready. Naši přátelé však nikde. No, samozřejmě, že zaspali. (A kdybychom jim nezavolali kde jsou, asi by spokojeně spali do dnes!) Po cestě nás sice zvěčňuje asi pět bezpečnostních kamer, ale naštěstí stíháme!

pondělí 17. října 2016

Má vítězná povídka: Dědeček

Sice se prezentuji jako bloggerka a redaktorka, ale do žádné literární soutěže jsem se zatím nepřihlásila. Psát jenom tak pro radost je totiž úplně něco jiného, než vydat své dílo účelně na pranýř a dobrovolně čekat na kritiku. Ale naštěstí nebyla tak přísná... Z 264 zúčastněných autorů jsem se umístila na třetím místě. Jupí! Dokonce jsem své jméno objevila i na Novinky.czkde se o soutěži dočtete víc :)

Neboť se nikde neuvádí, že by si pořadatelé soutěže nárokovali na mé dílo výhradní právo, rozhodla jsem se Vám ho zde s radostí představit. Snad potěší...

Krátká povídka na téma Třináctka v mém podání:

Dědeček

Úzké křivolaké uličky, schody kroutící se kolem oprýskaných zdí ke stoletým kostelním věžičkám, pouliční lampy osvětlující kamennou dlažbu po dešti. Staré Město pražské vypadá i po tolika letech pořád stejně.
Stará Praha od Ivana Svatoše
Tohle bylo bojiště našich klučičích hrátek, přemítá v duchu Antonín, ztěžka se opíraje o svoji hůl.

středa 12. října 2016

Jak jsme přežili hurikán Matthew na Floridě

Florida. Téměř po celý rok je tam teplo a většina lidí je veselá a stále se usmívá. To bude parádní dovolená, těšila jsem se. Floridské pobřeží je ale mimojiné známé i svými poměrně častými návštěvami žraloků. Případně zbloudilými aligátory žijícími v jižní části poloostrova, národním parku Everglades. A v neposlední řadě je proslulá hurikány.

Silný vítr ohýbá palmy, hurikán přichází...

Jaké by to asi bylo, kdybych z Floridy spatřila i jednu z jejích horších tváří, napadlo mě. Ve skutečnosti jsem z toho ale zase tak veliké obavy neměla. Vidět krokodýla v jeho přirozeném revíru mě dokonce lákalo, bezpečné koupání v oceánu zajišťovaly pravidelné letecké hlídky a co se týče hurikánu - ten přece na Floridě řádil naposledy před nějakými 11 lety. Je hodně malá pravděpodobnost, aby se znovu objevil, když tam budeme zrovna my. 

Očividně jsem se spletla.