pátek 27. října 2017

Kohouti a psi

V lednu jsem chtěla napsat něco málo o čínské charakteristice letošního roku, který se nese ve znamení Ohnivého kohouta. Nestihla jsem, kohout mě smetl. Je totiž známý tím, že vstává za svítání a celý jeho den se nese v pracovním duchu. 

středa 28. června 2017

Ristorante Piazza aneb Benátky v Brně

Přímo v centru Brna, schovaná na místě, kde byste ji nehledali, je menší italská restaurace v benátském stylu. Z náměstí Svobody se vydáte podchodem do nákupního centra Omega, po jezdících schodech vyjedete až úplně nahoru a tam už na vás čeká italský ráj.



Interiér je vskutku kouzelný. Hned u vchodu vás ohromí veliké akvárium s krásnými rybičkami. Na dvou zdech je téměř v reálné velikosti vyobrazeno zátiší Benátek a po další dekorativní stéká voda.

čtvrtek 16. března 2017

Jak nás přepadl další hurikán, tentokrát v Anglii

Asi na ty přírodní živly máme štěstí. Takové drama jako v létě na Floridě to sice nebylo, ale užili jsme si.


Hned v začátku je dobré podotknout, jak v Anglii přistupují k počasí. Pro Brity je 'weather' totiž jedním z hlavních tématů hovoru. Nejen, že je relativně bezpečné (při mluvení o něm nenarazíte na nic nevhodného ani osobního, na což jsou studení a rezervovaní Angličani dosti přecitlivělí), navíc je tohle téma vždy aktuální. O Británii se přeci říká, že tam většinu roku prší. My, přistěhovalci, jsme s tím srozuměni a už nás to ani nepřekvapuje. Kdeže však Britové. Stále o té jedné a samé věci dokáží rozprávět s úžasem v hlase i několik hodin. Dokonce tam mají o počasí vlastní noviny! (?) 

pátek 10. března 2017

Jaké jsou Vánoce v Anglii

Když jsme byli dnes s Peťou v obchodě, omamně tam zavoněl rozkvetlý Hyacint a já si uvědomila, že zima skutečně pomalu končí. Ještě předtím, než se však pustím do jarního úklidu, chci splnit slib, který jsem dala - napsat o tom, jaké jsou Vánoce v Anglii.


Jednoduše řečeno 'amazing'. Ano, trochu se nám stýskalo a ano, bramborovému salátu mého dědečka se nic nevyrovná. Na druhou stranu i anglické Vánoce mají své kouzelné tradice a my jsme byli šťastní, že jsme je - díky Peťovýmu taťkovi, který tam žije - mohli zažít na vlastní kůži.


sobota 4. března 2017

Jak je náš kocour Louis marod

To, že náš kocour Louis hraje v našem životě převeledůležitou roli, už asi víte. Je to 3,5 roku starý dlouhosrstý Peršan. Miláček. Kam jdeme my, tam jde i on. Motá se nám pod nohama, spí s námi v posteli, jíme z jednoho talíře… ne, to byl vtípek. I když vlastně – kdyby nebyl tak vybíravý, jistě bychom mu i tohle dovolili. My tři jsme prostě rodina a vzájemně si plně důvěřujeme. Lousík se od nás nechá koupat, (když se koupeme my, sedí na okraji vany a sleduje nás), nechá si od nás čistit oči, uši, hladit po bříšku a my si od něj necháme ťapkat po obličeji a víme, že drápky by na nás nikdy nevytáhl.